sobota 31. ledna 2015

Bee is back!



    Jsem zpátky! Skoro by se chtělo napsat, že lepší, než kdy předtím, to se k takovýmhle věcem píše (aspoň v Globusu to je oblíbený heslo u Fidorek, Tatranek a podobnejch rádoby inovovanejch kravin, na který se taťka vždycky nechá zlákat, aby doma zjistil, že Tatranka  je prostě pořád jenom Tatranka); ale nebudu kecat, žejo. Každopádně jsem ale strašně natěšená psát! Leden byl měsícem Velké pauzy (a velkého šprťáctví a tréninku na mistrovství světa v prokrastinaci - nějakou záhadou jdou tyhle dvě věci ruku v ruce). 

    Po dvou a půl letech studia na VŠE nicméně musím přiznat, že skóre Slečna Michaela ku VŠE je 0:1. Ta škola mě má pod palcem. Zvláště na konci zkouškového si připadám, že se člověku typu homo economicus podobám víc, než kdy předtím. Uvažuji v marginálních veličinách (to mě totálně zarazilo v HMku, kde jsem v hlavě mimoděk vyčíslovala užitek z dodatečné zakoupené mikiny), před očima mi krouží grafy posuzující náklady a výnosy a začínám o sobě uvažovat jako o ekonomickém zdroji s nevyužitým potenciálem, nicméně investujícím do své budoucí hodnoty, přičemž riskujícím, že tahle degenerace budoucí očekávanou hodnotu dost ničí. 

    Tohle mi naskočilo dneska v autě:
    Vzhledem k tomu, jak je moje míra infantilnosti a zmagořelosti závislá na stavu školních povinností, a vzhledem k tomu, že se to s mým narůstajícím věkem dost horší, představuji vám svojí adaptaci Kuznětsovy křivky. (Kdybych byla hustej hashtagger, hodím sem něco jako dvojitejkřížekstaymagor nebo tak.) 

    Celý to odstartovali krtci. Víte, že kromě klasických kinder vajíček se prodává jejich krtková obdoba? Od té doby, co jsme to zjistili my s Tomášem, je máme na kolejním pokoji slušně přemnožené. A taková krtková epidemie se snadno přenese i do dalších oblastí - takže krtky tahám jako štístka všude s sebou a piju čaj, na jehož krabičce se usmívá krtek, žába a myška, která není nemocná, protože krtkovej čaj posiluje imunitu. Samosebou. 


    Jeden z nejlepších nákupů měsíce ledna byl, kromě krásnejch džín z HMka (prolomily delší období "nenávidím a nenosím džíny" - bum, v hlavě mi naskakuje vidina hospodářskýho cyklu, kde recesi a expanzi předělávám na lásku a nenávist k džínám), plyšovej Scrat z Doby ledový - v Intersparu ho měli zlevněného o 300% - 28 korun, nekup to. A tak mám hned dva. 

    Na mojí nedůstojnou stránku zabrnkal i Ježíšek. Mezi spoustou krásných dárků se objevil i teploučký heboučký overal, který má všechny vlastnosti, jaké takový nedůstojný overal mít může. Má na sobě srdíčka. Má bambulky. Má kapucu. Vypadám v něm jako lední medvěd. Je to bomba. Tomáš se většinu času baví tím, že mi rve plyšový bambulky do pusy a u toho mě lechtá, takže úspěšnost, že mi bambule v puse skončí, je stoprocentní. 

    Kromě krmení ledního medvěda jeho vlastním overalem máme další společnou zábavu. Propadli jsme sledování streamů hráčů League of Legends - na pozadí šprťáckách seancí k nám většinou z notebooků promlouval náš oblíbený Conano při hře a naše hovory se čím dál častěji zabývají porovnáváním jednotlivých šampionů. Diskuze o tom, jak co nejefektivněji zabít konkrétní hrdinku, si vysloužila v kupé vlaku pár trapných chvilek ticha a zmatených pohledů spolucestujících. 

    Aby toho násilí nebylo málo, koukala jsem na Arabelu. Doteď nechápu, kde se ve mně motivace stáhnout ten perfektní seriál vzala, nicméně hned první díl mě šokoval svojí krutostí. Všichni považují Game of Thrones za strašný maso, ale uvědomil si někdo, že v prvním díle Arabely zastřelí pan Mayer vlka, následkem čehož (a dalších šokujících zvratů) musí Červená Karkulka jíst myslivce? To je teprve dekadence!

    Díly Arabely jsem stíhala prokládat opakovaným sledováním filmu Guardians of the Galaxy, což je za dlouhou dobu film, který mě vážně odrovnal po všech stránkách - a snad nejvíce soundtrackem. No řekněte, není tohle pecka? 


    Awesome mix ze Strážců galaxie mi dělá společnost, když běhám - jedno z letošních předsevzetí (jo, zas to s nima zkouším) je uběhnout půlmaraton, tak uvidíme. Obrovská výhoda zkouškovýho byla v tom, že na každej běh jsem se strašně těšila a naschvál protahovala trasu, abych ještě nemusela zasednout zpátky k Makroekonomii. Teď už ty tréninky tak hladký nebudou. 

    Protože mám po zkouškovým. Konečně! Ačkoliv, doufala jsem, že to bude moje poslední zkouškový. S narůstající zoufalostí totiž sahám ke krajním řešením a sázím sportku. Jak 380, tak 680-milionový jackpot se mi jako mávnutím kouzelného proutku vyhnul - bylo to o prsa. Vždycky o sedm čísel z osmi. Tak příště. Asi jsem se zatím jen nenaučila vysílat ty správný signály vesmíru. Koneckonců, tak to všechno funguje. 


    A vesmír vysílá špatný signály mně, protože mě nechal se úplně v klidu rozepsat o totálních kravinách a udělat ze sebe blbečka. Klasika. Každopádně vám můžu slíbit, že se přepínám do klasického režimu, na začátku měsíce vás tu jako vždy čeká recept ve spolupráci s Ekokozou a v hlavě mi kromě grafů začínají naskakovat i zajímavější články, velký shrnovací plánuji i ohledně velké vánoční soutěže!

    Doufám, že vy se máte perfektně, všechno je u vás v pořádku, magoříte ve zdravý míře, vyhráváte ve sportce aspoň svůj vklad, nejste poznamenaný Arabelou a doma máte aspoň jednoho krtka. Bez nich jsme všichni ztracený.

    Mějte se krásně,
    M.


P.S. Oukej, nemusí to bejt nutně krtek.
P.P.S. Článek je divnej. Svádějme to na únavu, vesmírný vibrace a pošpiněnou karmu (u Berdychova zápasu jsem nadávala víc, než Murrayho krásná snoubenka). 
    

    
    

    

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...