neděle 19. října 2014

Vyhlášení výherkyň očních stínů FARAN (+ proč se po mně na pár dní slehla a ještě slehne zem)


    Po párdenní prodlevě všechny zdravím! Dnes budu pro tři z vás poslem dobrých zpráv (a očních stínů), zároveň se s vámi musím podělit o smutnou událost, která mi bránila a nějakou dobu bude bránit v publikování článků.

    Umřel mi noťas. 

    Po delší nemoci, jejíž příčinu se doktorům nepodařilo odhalit a která se projevovala zabitím několika baterek i nabíječek, sekáním a náhlým vypínáním, jsem mu pravděpodobně zarazila dýku do zad, když jsem si nutně potřebovala doplnit level vlákniny a k večerní prokrastinaci u internetu si udělala Psyllium Dr. Poppova. Ačkoliv dostal notebook svůj přísun vlákniny pouze do touchpadu (a moc ho nenačerpal, jelikož jsem hned začala ječet, po hrstech rvát papírový kapesníčky se Šmoulama a hystericky škodu utírat), po třech minutách se ozvalo líbezný "kchchrrrchr" a milovaný HPčko to zabalilo. 

    S ním jsem přišla o spoustu nafocené kosmetiky, dva návody, tři přírodní ingredience, na který jsem byla připravená pět ódy, a hlavně o možnost psát. Už tak parazituju na přítelově notebooku kvůli škole, brigádě a mailům dýl, než se sluší. 

   To by bylo tedy k vysvětlení. Uvidíme, zda se HP v rukou šikovnějších lidí vzpamatuje, nebo ne, každopádně pár dní nebudu schopná publikovat. Doufám, že na mě nezanevřete - slíbit vám můžu pořádnou ódu na bahno z mrtvého moře, DIY na nejjednodušší výživnější krém na zimu, soutěž s kosmetikou BioAroma a recenzi na jejich krémy a spoustu nápadů na Vánoce, protože se moje úchylka začíná rozjídět naplno (dneska jsem si v HMku pořídila šaty proto, že budou ladit s vánočním stromečkem... kill me now).



    Teď ale k věci! Do soutěže o oční stíny Faran se sešlo krásných 65 komentářů, z nichž random vyžvejknul tři vítězné. A že se mu to podařilo fantasticky - každé ze čtenářek, které napsaly svou preferenci odstínu, bude vyhověno.

    První losované číslo byla pětka, pod kterou se skrývala Káťa. Díky Kátě to všechno skvěle vyšlo a doufám, že bude spokojená s odstínem Ultra Sky!



    Druhou výherkyní je autorka 34. komentáře Luci, za kterou poštou poletí Purple Star!




    A do třetice všeho dobrého komentář č.46, který napsala Verča (a Veru, ano, Cherry Lady je přesně taková, jaká si myslíš, že je:)).



    Doufám, že jsem vítězkám zvedla náladu a prosím, aby se mi ozvaly na mail kissabeeblog(at)gmail.com se svou adresou, nejpozději do příští neděle, poté bych losovala znovu. 

    Vy ostatní nemusíte zoufat - v blízké době se na minimálně dvě soutěže můžete těšit!


    A jsem zvědavá, jak se dneska máte - chytáte už vánoční náladu? Vaše technika je ok? Taky krmíte svůj notebook nebo mobil nechtěně tekutou stravou? A nechystáte se náhodou na Signal? My s Tomem rozhodně vyrážíme, minulý rok to nemělo chybu!

    Mějte se krásně,
    M.


P.S. Ještě jednou mnohokrát děkuji obchodu Biooo za poskytnutí úžasných očních stínů do soutěže.


středa 15. října 2014

Postřehy z Kanady a USA (část čtvrtá, Yosemite, Death Valley, Las Vegas)


   Poslední dobou nic nestíhám. Babička mi předem k svátku nadělila novou (zelenou!) pánev, takže volný chvíle trávim v kolejní kuchyňce, celá rozradostněná, že jsem se ve svých jednadvaceti naučila palačinky; přítel mi po několika měsících mých chabých protestů stáhnul League of Legends a naučil hrát (já vždycky věděla, že to bude moje zkáza); po večerech musíme koukat na Farmu, protože Tiborovy kecy stojej za to (vždycky jsem děsně odsuzovala lidi, co koukají na reality show, než jsme navštívili Tomovu babičku na Slovensku) a na serióznější notu, co si budeme povídat, nějak se mi v tom třeťáku nakupila škola a nakonec jsem i trochu vděčná za nízkou volební účast, páč jsem v komisi měla čas přečíst pořádnej kus memoárů Tonyho Blaira, ve kterejch vidím naději na zvolení tématu bakalářky.

    Každopádně jsem ve skluzu s články, které mám sice nafocené a promyšlené, ale text se sám ne a ne napsat a fotky ne a ne upravit, tak vám dnes přináším další část našeho prázdninového cestování - fotky má na svědomí tatík a mně zbevá to okecat!


Postřeh č.1: Obří sekvoje jsou strašně chytrý stromy.


    A taky obří, žejo. Taková vyšší sekvoj strčí výškou do kapsy i Sochu svobody. Stromy jsou ale ohromně zajímavý v tom, že mají větve pouze na úplném vrcholku - jak strom roste, nejspodnější větve odpadávají. Chytře se tak strom brání tomu, aby ho napadl parazit nebo zničil požár - samotná kůra kmene je velmi silná a odolná, tenké větve by představovaly blíže zemi velké riziko.


Postřeh č.2: Chipmunkové jako nástroj vybírání pokut.


    Skoro by se mohlo zdát, že úžasně roztomilí chipmunkové jsou na turisty nastrčení. Krmíte zvíře a někdo vás uvidí (a protože jsme v Americe, i napráská)? V NP Yosemite si připravte krásných 1500 dolarů. Problém je, že chipmunků je na turisticky nejfrekventovanějších místech tolik, a jsou tak přidrzlí, že jakmile si vytáhnete svačinu, pomalu o jídlo musíte bojovat. A pak nekrmte zvířata. 


Postřeh č.3: Pár metrů od srnky? Pohoda.


    Srnky na fotce nejsou zazoomované - okolo chatky, kterou jsme měli blízko Yosemitského parku pronajatou, chodily naprosto nebojácně. O nějakém krmení nemohla být řeč, ale když byl člověk od zvířete pět metrů, mohl nerušeně pozorovat naprosto klidnou srnku. Večer na nás přišel ovšem největší kalibr - pár metrů od terasy nám prošel jelen s laní. Jen tak, v klídku.


Postřeh č.4: Yosemitská krajina je něco mezi Dolomitama a Tolkienem.


    Pokud mám být upřímná, spousta parků, které jsme navštívili, se mi líbilo více, než Yosemity. Červené hory jsem viděla poprvé v životě, na bílé jsem zvyklá. Některé pohledy se docela dají srovnávat s letní procházkou po Dolomitech. Na druhou stranu i tady mi připadá, že příroda působí mnohem čistěji, dost možná i proto, že na spoustu míst se člověk nedostane a zastavit může mimo silnici pouze na odpočívadlech. 


Postřeh č.5: Pravej americkej burger v pravý americký hospodě od pravý američanky? Zážitek, a trochu blivajz.


    Když jsme jeli směrem Las Vegas, čekala nás nejdelší cesta autem - nějakých 10 hodin. Hlad jsme začali mít zhruba v 11. První hospodu po cestě (a první město po cestě) jsme našli o půl čtvrtý odpoledne. Nevada je v tomhle fakt depresivní - všude vedro, vyprahlo, aut naprostý minimum, široký a perfektně rovný dálnice, jejichž konec mizí v prachu. A potom najdete hospodu, malej supermarket, benzínku a tři baráky a připadáte si jako ve velkoměstě. 

    Musím říct, že na hospodu jsme narazili parádní - americké vlajky, kam se člověk podíval, starý kytary, fotky baseballovejch týmů, obsluha úžasná. Jídlo bylo ale jiný kafe - protože se k většímu obchoďáku lidi dostanou velmi zřídka, čerstvýho jsme si nemohli dát nic, tak jsem si řekla, jak mononukleóze nakopnu zadek pořádným hambáčem. Kapal z něho omastek tak, že jsem to po pár soustech vzdala. Brrr.


Postřeh č.6: V Death Valley je vám takový vedro, že se z toho až nepotíte.


    Za krátkou dobu, co jsme vytáhli paty z auta a prošli se po Death Valley (ušli jsme asi 250 metrů) každej zvládnul vypít půl litru vody. Teplota se pohybovala okolo 50 stupňů. I přesto jsme se nikdo nepotili - Údolí smrti je tak suché, že se člověk ani nestihne orosit a moc si neuvědomuje, jak velké je mu horko. Což se stalo osudným i herci Fenrira Šedohřbeta z Harryho Pottera, který si tu dal na začátku léta procházku. 


Postřeh č.7: Je libo bydlet v pyramidě, středověkém hradu nebo New Yorku? Vyberte si, všechno je zhruba 500 m od sebe.



    A my ve Vegas zvolili pyramidu. Vchod do kasina stráží dvě sfingy, veškerá výzdoba egyptská, kýč jako blázen, na druhou stranu Las Vegas tak trochu blázinec je. Hotely tu jsou na americké poměry levné - kasina počítají s tím, že lidí utratí hraním na automatech. Kromě nich je v každém hotelu spousta obchodů, minimálně jeden Starbucks, pár výstav a welness center.

Postřeh č.8: Hazardéři jsou až překvapivě nenápadný.


    U automatu nejčastěji uvidíte sedět postarší paní nebo pána, v obyčejných věcech, s rezignovaným výrazem a bez hlučných projevů. Obecně mi Las Vegas zdemolovalo mojí naivní představu, že se v Casinu pohybují zásadně mafiáni a byznysmeni okolo čtyřicítky v luxusním obleku, u každýho chlapa jsou dvě ženský ve flitrovejch šatech s umělýma prsama a perfektně nalíčenou pusou mu líbaj žetonky. I když, dost možná se tohle odehrává v privátním kasinu. 


Postřeh č.9: Blázinec začíná se soumrakem.


    Ve Vegas je přes den takový vedro, že je člověk rád, když se doplazí k bazénu a zpátky. (OK, my jsme byli nakupovat. Mimochodem, pokud Ameriku plánujete a uvažujete o stejný trase jako my, počkejte si na Palm Springs.) Jakmile sluníčko zaleze (a teplota se ustálí na příjemnejch třicet) se všichni nahrnou do ulic, který jsou rájem konzumu. Je tu obchod zaměřený čistě na bonbony M&Ms (mňam!), Coca-Colu nebo čokoládky Kisses, v hotelu Excalibour se projdete ve stylu krále Artuše, zvedne se vám žaludek při pohledu na horskou dráhu okolo Sochy svobody, prokličkujete si pár desítkama transvestitů, polonahejch slečen a pseudoumělců, nakoupíte šíleně kýčovitý suvenýry... Las Vegas je ten největší konzum, co jsem kdy viděla, ale tak nějak to šlo všechno k sobě dohromady a z celý cesty se mi právě tady líbilo asi nejvíc. 


Postřeh č. 10: Hotel Bellagio to s lidma umí.       


    Každých patnáct minut se před hotelem Bellagio koná velkolepá show. Rozsvítí se zpívající fontána, která dle mýho názoru spíš tancuje, a vy zíráte s otevřenou pusou, jak se proudy vody vlněj do rytmu Lucy In The Sky of Diamonds nebo Billie Jean. Mrkněte třeba tady! A pokud někdy plánujete Vegas, rozhodně si nenechte zpívající fontánu ujít, rozhodně stojí za to - my u ní vydrželi půl hodiny a na hotel nás hnala jenom brutální únava. 



    A jak jste na tom vy - užíváte si městskou turistiku, nebo raději přírodu? Láká vás Vegas? Hazardujete? 

    Mějte se krásně,
    M.


P.S. Děkuju milý anonymce prvního komentáře za opravení názvu hotelu u zpívající fontány, jsem hlava děravá:)



pondělí 13. října 2014

DIY: Přírodní ústní voda


    Před rokem a půl jsem si vypěstovala návyk nosit s sebou ústní vodu, kamkoliv jdu, a tak dostala malá Colgate lahvička lítačku mojí kosmetickou taštičkou zdarma. Jenže kuk - je sice supr, že si míchám vlastní krémy a tak vůbec, ale složení ústní vody a případnou přírodní alternativu mě napadlo řešit až teď. Žádná hitparáda. Takže přišlo na řadu domácí řešení. (A vůbec si po poslední větě nepřipadám jako Láďa Hruška. Kor když je první ingrediencí chleba. Vtip. Haha. Nebo taky ne.)


    Budete potřebovat:
  • destilovanou vodu (návod najdete zde, jen vynechte růže)
  • propolis v medu
  • EO hřebíček, mandarinka, máta peprná, tea tree - např. zde

    Postup:

    Ať už koupenou, nebo podomácky vydestilovanou vodu vám stačí smíchat s uvedenými ingrediencemi. Celkem jsem dělala 200 ml vody, ze které jsem si postupně odebírala do své mini kolgejt flaštičky, abych zjistila, jak je na tom trvanlivost. (Dobře.)

    Na 200 ml vody připadlo 20 ml propolisu v medu, 5 kp máty peprné, 5 kp hřebíčku, 5 kp mandarinky a 2 kp tea tree. A z vlastní zkušenosti doporučuju to s EO nepřehánět a dát si na ně bacha, jinak vás, jako mě, čeká další destilace - teda pokud si nelibujete v pocitu, že v puse převalujete pepřák, ač s jemně mandarinkovým aroma. 


    Nakonec stačí protřepat a užívat si pocit, že víte, co to přesně v tý puse vlastně máte. (Na druhou stranu pokud si neděláte jídlo od A do Z čistě doma a obejdete se bez Bebe brumíků a podobnejch předpřipravenejch potravin, stejně to nebudete vědět nikdy. Ale tak jedna věc se taky počítá.)

    Propolis v medu dodá lehce nasládlou chuť, zároveň by měl předcházet aftům a působit proti infekcím dásní. Obecně se propolis považuje za přírodní antibiotikum. Pomáhá taky rychlejšímu hojení případných ranek. 

    EO máty peprné se nejen postará o výrazně lepší dech, uleví i od případných bolestí a popere se s nežádoucími bakteriemi. A pokud nějaké zbydou, silnější tea tree je dovraždí.

    To samé můžete čekat od hřebíčku, který je považován za EO s nejvyšším obsahem antioxidantů a který je zejména ve východní medicíně spjat s dentální hygienou - přikládání vatičky s naředěným hřebíčkovým olejem by mělo poslat i kaz do patřičných mezí. Což se mi až tak nezdá, maminky by však mohly ocenit jinou radu - dětem, kterým prorážejí zoubky, by měl velmi zředěný hřebíčkový olej přikládaný na dásně pomoci od bolesti.

    Trojkombinace máta peprná - hřebíček - tea tree by neměla dát šanci ani syrovému česneku a sama o sobě by stačila. Přiznám se, že mandarinkový olej je tak trochu navíc, ale momentálně si procházím mandarinkovou mánií (včera jsem dělala mandarinkovou marmeládu, používám mandarinkovou voňavku a tak vůbec) a její aroma miluju. 

    A vůbec, miluju celou ústní vodu. Výplachům zdar!


    Láká vás vyrobit si vlastní ústní vodu? Jste zvyklé ji používat? Saháte po každém jídle po kartáčku, žvýkačce či právě ústní vodě? 

    Mějte se krásně,
    M.


P.S. Ústní vodu mám připravenou měsíc a půl, právě jsem přelila do minikolgejtky asi čtvrtou dávku a žádné závady na vodě nepozoruji.
   

středa 8. října 2014

Postřehy z Kanady a USA (část třetí, Pacific Highway, Monterey, San Francisco)


    Po kratší prodlevě se hlásím s dalšími fotkami z naší zaoceánské cesty, tentokrát z Pacific Highway, Monterey a San Francisca. Musím říct, že ještě nikdy se mi tak nelíbilo sedět v autě, jako když jsme z LA vyjeli směrem SF po síti silniček u pobřeží Pacifiku. A asi se nebudete divit...


Postřeh č.1: Zvířata mají k lidem úžasnou důvěru.


    A nejen žebraví chipmunkové, kteří okupují každé odpočívadlo u Pacific Highway a čekají, až přijedou blbci, jako jsem já (kteří jim během pěti minut skrmí sáček mandlí a ještě slintaj, jak jsou sladký, že to papaj). Později jsme narazili třeba i na laň, která se nechala krmit z ruky. V Národních parcích na druhou stranu platí přísný zákaz krmení zvěře pod pokutou několika tisíc dolarů. 

 
Postřeh č.2: Jedete si po silnici a kolem vás je příroda jako z Pána Prstenů.


    Na svědomí má tohle určitě z velké části i zákaz vyhazování čehokoliv pod hrozbou extrémní pokuty. Ale nějak se vám dýchá líp, když vylezete z auta a nevidíte na zemi jediný nedopalek, vyflusnutou žvejku nebo polorozpadlej ohryzek. I když, při pohledu na takovouhle krásu se vám dejchá nádherně tak nějak automaticky...


Postřeh č.3: Celé Monterey živí John Steinbeck.


    Městečko (nebo spíš město, přihlédneme-li k faktu, že v něm žije přes 400 000 obyvatel) Monterey těží ze Steinbeckova románu Na Plechárně víc, než Putin (z) plynu. Pokud jste slavný román četli, budete tu jako u vytržení - dům podivínského doktora se zachoval v plné kráse, stejně jako četné konzervárny, a knížku si můžete koupit například v původním obchodě čínského obchodníka Lee Chonga. Jako třeba já. A pak to vzrušení zajezte v některém z místních fast foodů - je libo párek v rohlíku podle Macka, nebo doktorovy obalovaný chobotničky?


Postřeh č.4: V San Franciscu si připadáte jak u Barbie ve městě.


    San Francisco je nádherný, fakt že jo. Spousta lidí mi před odjezdem do USA říkalo, že právě tohle město pro ně bylo nejkrásnější. Já si dovoluju nesouhlasit - jako děvčeti z Polabí se mi bůhvíjak nelíbily brutální kopce, ani přílišná dokonalost mi neseděla a lépe mi bylo v šíleném Vegas nebo pobázněném LA. Když potom ale z krásných uliček sjedete do bloku, kde nikdo nesmí vylézt z auta, jelikož chodníky jsou doslova zaplaveny bezdomovci a drogovými dealery, jste zpátky v realitě. 

    Zrovna když jsme v SF pobývali, poblíž tohoto bloku byl zavražděn šestnáctiletý turista - pro pár drobných v peněžence. 

    (Jsem pohledem na svět spíš konzervativec, každopádně sociální cítění mám celkem silné a hned jsem si dala předsevzetí, že při každodenní cestě do školy před Sherwood u hlaváku něčím drobným přispěju častěji, než doteď. Včera mě to rychle přešlo, když na mě z lavičky vyskočilo individuum a pokoušelo se mi sahat na vlasy, zatímco žebralo cigára. Mimochodem, ne že by se za ty tři minuty, co mě dvoumetrovej chlap prudil a zatarasoval mi cestu, někdo jiný zastavil a snažil se mi pomoct. Česko.)


Postřeh č.4: Hlavní centrum hippies, ale ne pro hippíky.


    Jestliže mě samotné město jako celek neoslovilo až tak extrémně, úplně nadšená jsem byla ve čtvrti hippies, kde se to hemží obchody s šílenou batikou, starými deskami, květinovými doplňky a vodními dýmkami. Atmosféra nemá chybu, spousta lidí prochází příjemně zhulená, takže se každý usmívá, nad pejskem ležícím u dvěří obchodu jsme měli s pár amíky (kterejm jsem záviděla vlasy až po pás) příjemnou chvilku. (Já k tomu teda tu trávu nepotřebovala.) V samotných obchodech ale potkáte jen turisty - není se čemu divit, když ceny batikovaných triček nejdou pod 25 dolarů. Ti praví hippies sem chodí pouze hulit za roh a smát se postarším německým párům, které si v zápalu turismu a pocitu znovuzískaného mládí batiku kupují a ihned natahují přes důstojné svršky. Ale tak proč ne.


Postřeh č. 6: Když vidíte most, foťte jako o život.


    Většina lidí, kteří do San Franciska dorazí, slavný Golden Gate Bridge nevidí - většinu času se schovává v mlze. Ačkoliv mně osobně se moc nelíbí (obecně na podobné modernou zavánějící symboly nejsem, s Ještědem a Eiffelovkou na mě ani nechoďte), byla jsem nadšená, že jsme most mohli vidět v plné parádě. 


    A upřímně, tato fotka (foceno zhruba o 3 hodiny později) se mi líbí mnohem víc. Většina mostu v šedé mlze a do toho barevný rogala, wow! Ze všech krásných fotek, které taťka udělal, je tahle moje nejoblíbenější.

 
Postřeh č.8: Úderem páté se na město snáší mozkomorové.

   
    Pravidelně jako hodinky zahaluje každý den vršky budov naprosto neprostupná a depresivní mlha, která s sebou vezme i nejlepší kamarádku brutální kosu, takže pokud vám bylo celej den v tílku bezvadně, během deseti minut mrznete zimou. 

 
Postřeh č.9: Lachtani jsou nejvíc!


    Jestli máte vidět jednu věc z celého San Francisca, kašlete na bezvadný muzea, Golden Gate Bridge i cukrárničkový kopečky. I ty hippies nechte stranou. Jděte na Pier 39 a užijte si live show s lachtany. Žijí si volně na pár molech a v životě jsem nic zábavnějšího neviděla. 
 
    Většina zvířat leží halabala přes sebe a spí, na dvou nebo třech molech ale probíhají brutální zápasy o přízeň samic za hlasitého podporování lidských fanoušků. Lachtani se shazují z mola, narážejí do sebe obrovskou vahou a jakmile shodí vítěz poraženého do vody, dožaduje se potlesku, lidem se klaní a hlasitě řve. Samičky se přesouvají z mola na molo podle toho, kterej borec smetl nejvíc ostatních borců. Nepamatuju si, že bych komukoliv kdy v soutěži fandila víc, než lachtanovi, kterej si svým uměním přitáhl na molo jedenáct samic.
 
 
     Co vy a zvěřina - taky jste z každý veverky na větvi? Dřímá ve vás hippie duše? Taky tak milujete park u hlavního nádraží v Praze? Líbí se vám Golden Gate Bridge? Máte rádi Steinbeckovy romány? Fandíte lachtanům?

    Mějte se krásně,
    M.

neděle 5. října 2014

FARAN: Dokonalá tvářenka a soutěž o 3x oční stíny

   
    Tvářenky jsem bojkotovala dost dlouho. Až fotky z tanečních mi ukázaly, jak pár tahů barvou přemění člověka z mrtvoly na ženskou, a protože bejt ženská je fajn, od tý doby bez tvářenky ani ránu. Izraelskou značku Faran jsem poznala díky obchodu Biooo a tvrzení musím změnit na "bez Faranu ani ránu". 

 
    Minerální tvářenka má minimalistické balení, které bylo původně ukryté v papírovém obalu (profesionálně se mi ho v zápalu nadšení podařilo natrhnout). Obal vám sdělí původ a filosofii značky a odhalí 100% přírodní složení.


    Odstín Bronze Frost mě posadil na zadek. Moc nefandím přerůžovělým odstínům, raději mám přirozenější tóny do broskvova, a to tvářenka dokonale splňuje. Primární barva je bronzová, se studenějším odleskem, který dělá z produktu takové 2v1 - jsem holka rozjasňovačová a rozjasňovač jako takový s Faran tvářenkou nepotřebuji.

     Výdrž je perfektní - fotky, které vidíte níže, jsem dělala zhruba 4 hodiny po nanesení. Tvářence nemůžu vytknout opravdu nic, sobě ale můžu nadávat do nešikovnejch blbečků, chvíli mi trvalo, než jsem přišla na to, kolik produktu je potřeba nanést. Tvářenka je velmi pigmentovaná a stačí jí opravdu maličko, což jsem, zvyklá na zapečenou Bourjois, kterou jsem zvyklá šmrdlat déle, nebyla zezačátku schopná vzít v potaz.


    Do této doby uctívanou Bourjois odsouvám na dno kosmetického košíku a pomalu si brousím zuby i na odstín Breezy Beach. Tvářenky navíc není problém použít jako oční stíny, linky nebo smíchat s balzámem na rty (vyzkoušeno, zamilováno). Co vám budu povídat, nejsem daleko od toho, abych k recenzi napsala "je boží" s dvaceti vykřičníkama a třiceti srdíčkama. 



    A protože Biooo rádo dělá radost a šíří štěstí, mám tu pro tři z vás minerální stíny značky Faran v hodnotě 461 kč. Každému stínu jsem si dovolila odšroubovat víčko a z prášku na něm swatchla stíny na ruku, abyste si mohly lépe vybrat: zleva doprava se vám tedy představují purple star, cherry lady a ultra sky.


     Stíny jsou úžasně pigmentované (a dá se předpokládat skvělá výdrž, zabilo je až mytí nádobí) - teď už je jen na vás, abyste:
  • vybraly jeden z odstínů,  
  • lajkly Biooo
  • sledovaly Kiss a Bee přes GFC nebo FB
  • a napsaly mi komentář, kterýho krasavce se vám nejvíce zachtělo.

    Soutěž potrvá do středy 15.10., losovat budu přes random.org ze všech komentářů, které splňují podmínky; email mi tu nenechávejte, věřím, že mailovou schránku máme už tak dost plnou výher ve španělské loterii a dědictví vzdálených příbuzných z Ghany. Výherkyně vyhlásím v samostatném článku. 

    
    Tak který odstín je vaším favoritem? Znáte značku Faran? Nakupujete v Biooo? Co říkáte na tvářenku a která je ta vaše nejoblíbenější?

    Mějte se krásně,
    M.


P.S. Zastoupení Biooo děkuji za poskytnutí tvářenky, která mi učarovala. 
P.P.S. Když se vám bude chtít a shledáte to za vhodné, budu ráda, když mi dáte hlas v anketě Blogerka roku. Nebo komukoliv jinému - několik hlasujících bude na slavnostní vyhlášení pozváno, což je myslím hezká hlasovací motivace:)


pátek 3. října 2014

DIY: Perfektní tělové máslo (ft. Ekokoza)


    S přicházejícím podzimem mám čím dál větší chuť trávit co nejvíc času zalezlá v huňatým svetru s horkou čokoládou se skořicí někde, kde je teplo a tu odpornou šeď vidím jenom přes okno (který by si, přiznejme se, zasloužilo umejt, takže je všechno ještě smutnější). Protože moje pokožka reaguje na zimu velmi špatně a vysouší se rychlostí blesku, solidní mazání je pro mě důležitější než kdy jindy. A když to mazání voní jako ta horká čokoláda se skořicí šmrnclá kafem, je to úplně nejlepší. Takže vám, opět ve spolupráci s Ekokozou (olej zadáčo, jupí!) přináším recept na (megajednoduché) tělové máslo. 


    Budete potřebovat:
  • kakaové máslo (já jsem zvolila tmavé, jen tak pro tu barvu) - např. zde
  • makadamiové máslo (nebo jiné máslo podobné konzistence - mandlové, mangové, bambucké...) - např. zde
  • kokosový olej - např. zde
  • mandlový olej (tento měsíc s poukázkou zdarma k nákupu, viz níže) - např. zde
  • jojobový vosk (tady bych zůstala u něj a nenahrazovala bych např. včelím, jedná se v podstatě o jojobový olej) - např. zde
  • EO káva, EO skořice - např. zde

    Postup:

    Ve vodní lázni rozehřejte kakaové máslo, makadamiové máslo, kokosový olej, mandlový olej a vosk v poměru (dle objemů) 4:1:1:1:(0,5 - 1, podle toho, jak chcete máslo tuhé). Počkejte, až se suroviny perfektně smísí, a odstavte z plamene. Přimíchejte esenciální oleje - skořice je poměrně výrazná, na cca 200 g směsi mi stačily dvě kapky, oproti tomu s kávou jsem tolik nešetřila a do plecháčku kápla rovnou patnáctkrát.


    Máslo nechte vychladnout, při pokojové teplotě sáhněte po metličce a vyšlehejte. Už tak úžasně voňavé máslo bude ještě úžasně chutně vypadat, takže pozor, ať si ho nespletete s Lipánkem. Nebude tak tuhé, jako toto s aloe vera, které jsem dělala před rokem, ale snadněji roztíratelné; pokud by vás přeci jen lákala tužší konzistence, snižte poměr mandlového oleje. 

    Teď už jen stačí přehodit máslo do pixly, zahrát si na rádoby děsně vtipnýho ilustrátora, zkazit dílo etiketou a užít si pořádně namazanej a voňavej podzim. 

    Másla a oleje jsou samozřejmě přeborníky v hydrataci, zvláště makadamiové máslo nakope všem suchým šupinkám na kůži zadek. Esenciální oleje, krom toho, že vůni skvěle dotváří, mají další funkce - kávový i skořicový EO jsou považovány za jedny z nejlepších anti-agingových ingrediencí, údajně se také slušně perou s celulitidou, pomáhat by měly také při ekzémech

    Ačkoliv je máslo opravdu nadupané, vcelku rychle se vstřebává a nezanechává mastný povlak. Roztírá se úžasně snadno - při kontaktu s kůží taje - a na celé tělo vám postačí opravdu malé množství. A abych nezapomněla - ačkoliv jsem použila tmavé kakaové máslo, výsledný produkt nebarví:) Samozřejmě můžete použít světlé, osobně mám ale pocit, že tmavé lépe voní


   Ekokoze mockrát děkuji za poskynutí surovin na výrobu a další poukázku pro vás, čtenáře. S nákupem nad 500 kč získáte při použití kódu "mandle" 50 ml mandlového oleje lisovaného za studena, který můžete buď používat přímo na pleť (je boží!) nebo zkusit některý z DIY receptů - mandlový olej mi tu figuruje spoustukrát, patří k mým nejoblíbenějším. Poukázka platí celý říjen. Pokud byste měly problém, že kód nefunguje a v košíku se vám olej neobjeví, uveďte jej také do zprávy pro prodejce, který vaši nabídku manuálně upraví. 


    A mě by zajímalo, čím mažete ve studenější polovině roku vy? Je vaše pokožka citlivá na změny počasí a na to sychravé konkrétně? Trefila by se vám vůně kakaa, kávy a skořice "do nosu"?

    Mějte se krásně,
    M.


P.S. Nechci zase prudit s Vánocema, ale tohle je podle mě pro ženský ideální. Na mém "to do" seznamu DIY dárků se to určitě objeví.
P.P.S. Momentálně strašně hezky vonim, úplný kafe ze Starbucksu. 
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...