úterý 30. září 2014

Postřehy z Kanady a USA (část druhá, Los Angeles)


    Uběhly sotva dva dny a jsem tu s další částí cestovacího seriálu (s filosofií hoď to tam, dokud to baví - čímž děkuju za milé komentáře!). Tentokrát tu mám výběr fotek a pár postřehů z LA, kde jsme začínali naši malou okružní cestu po západě USA a kam jsme se také před odletem vraceli.


Postřeh č.1: Menší nákup na Rodeo Drive vás může stát víc, než celá dovča.

    
    Ne že bychom to zkoušeli (zas asi nejsem ochotná vysolit za tričko tisíc dolarů). A ne že bychom mohli. V obchodech si totiž musíte udělat rezervaci, aby vás dovnitř vůbec pustili. Třída je plná turistů, kteří fotí jako o život, jakmile některá z milionů limuzín přibrzdí, a když jsou přidrzlí a sesbírají odvahu, vlítnou do hotelu, kde se točila Pretty Woman (jako můj tatík například). 


Postřeh č.2: Johnnyho Deppa jsme neviděli, jeho klub ano. 


    A je krásně pošahanej a černej zrovna jako Johnnyho duše. Nachází se pár bloků od slavnýho hotelu, kde Richard Gere překonal závrať a došel si pro svou prostitutku, a zhruba naproti legendárnímu baru, kde si Danny a Sandy dávali nenápadně za papírovým menu třešňovej shake, dvojitej cheesburger a něco dalšího, co by Olivia Newton-John stoprocentně nejedla.


Postřeh č.3: Chodník slávy zaměstnává nejvíc supermanů na světě.



    Až budete na chodníku slávy a naskytne se vám příležitost, že mezi vámi a falešným Supermanem nebo Spidermanem vznikla mezera alespoň metr, foťte jako o život. Místo zachraňování Ameriky mají superhrdinové poslání dát si s váma selfie, a neodradí je nic. 
  
    Já jsem si na svojí chvilku focení počkala u hvězd Mickey Mouse a Hugh Jackmana. Na chodníku slávy jsme se prošli i kolem té, za kterou si zaplatil 25 000 dolarů Robin Williams. Druhý den spáchal sebevraždu. (Správnej lidskej hyenismus dal vzniknout myšlence "bejt tam o dva dny dýl, máme fotku těch kytek" - chvilka studu.)
  
    (Jo, vyhrála bych titul nejcementoidnější nohy v Kalofornii.)
  
  
Postřeh č.4:  K nápisu Hollywood se člověk nedostane, jakkoliv filmy naznačují opak.


    A tak jedete fotit slavná písmenka z druhýho kopce a když máte štěstí, jsou i přes ten vedrem ztěžklej vzduch vidět. A pak si kompulzivně zpíváte "Bye bye, Hollywood hills" po zbytek dovolený.


Postřeh č.5: Nejlíp vařej v Bubba-Gump, Shrimp & Co.
  
  
    S tím, jak to bude v USA s jídlem, jsem měla docela nervy. Přeci jen jsem byla po mononukleóze a játrům by se hambáč každej den líbit nemusel. Nakonec to dopadlo o maličko lépe, než jaká byla má očekávání (i když na hamburger párkrát došlo). 
  
    Suverénně nejlepší jídlo jsme měli v restauraci inspirované Forrestem Gumpem. Krevety nemusím (a v jídelním lístku byly opravdu na všechny způsoby), takový vegetariánský burger podle Jenny s houbovou náplní místo masa byl ale fakt požitek.
 
    A až se spokojeně odkutálíte od stolu, připravte si nervy a peněženky na obchod se suvenýry. 
 
 
Postřeh č.6: Děják je tak trochu jinde.


    Zatímco my uctíváme katedrálu sv. Víta a od dětství milujeme Karlštejn, v LA se uctívá Pueblo de Los Angeles, původní cihlový dům z roku... 1850. Na náměstí se u něj konají latinskoamerické veselice i trhy a když někomu řeknete, že barák vaší babičky je zhruba stejně starý, mají vás buď za šlechtice, majitele muzea, nebo za blázna. 


Postřeh č.7: Svatba v Universal studios je děsně cool.


    Koneckonců, nestane se, že by člověk nesehnal svědky a odpadá problém, jak zabavit hosty. Romantiku může suplovat líbačka pod napodobeninou Eiffelovky v miniaturní Paříži, a pokud vás Francie nebere, klid, 100 metrů od Paříže je Londýn. Jen ty hovory se nevěstě asi nevyřizovaly lehko, koneckonců, návštěvnost parku jde denně do několika tisíců.


 
Postřeh č.8: Na Wisteria Lane by se vůbec nežilo špatně.


   
    Kdyby nějaká Wisteria Lane existovala. Projet se po ní můžete v rámci zábavně naučné jízdy filmovým studiem (z níž může dojem kazit snad jen to, že půlku vašeho sedadla zabírá američanka vedle vás, nicméně držíte hubu a krok, jelikož nechcete, aby jakýkoliv z jejích třech párků v rohlíků skončil na vašich šatech). 

    Během jízdy nás málem sežral žralok z čelistí, spadnul na nás autobus a chybělo málo, aby nás zabil hlavní hrdina filmu Psycho. Bylo to bezva. 


Postřeh č.9: Zábava je povýšená na jinej level.


    To takhle jdete na atrakci, která je popsána jako dobrodužná jízda Springfieldem. Čekáte možná, že vás posadí do vrtkavého vozíku a pojedete strašidelným zámkem á la Simpsonovi, sem tam se ze zdvořilosti leknete postaviček z Halloweenských dílů a půjdete spokojeně domů.
  
    Ne. Do vozíku vás usadí, ten se ale ani nehne. Všude kolem vás vidíte jen plátno s kreslenými Simpsonovými, vozík se ale tak otřásá a naklání a iluze kolem vás, ač kreslená v 2D, je tak dokonalá, že si připadáte, že jste na horské dráze, letíte, letíte, až se zarazíte o mandle v puse obří Maggie, a zbytek tý parády si ani nepamatujete, protože se ztrácí ve vašem nadšeným ječení (prokládanym už míň nadšeným "já se pozvraciiiim!").


 
Postřeh č.10: Po LA neběhají Cameron Diazové a Matthewové McConaughayové.


 
    Jak se říká, že jsou Češi obézní - prdlajs, kecy. Tak jednou za pět minut vidíte člověka, kterého když spatříte na ulici v naší drahé zemičce, rok máte o čem vyprávět kamarádům a přemýšlíte, co to bral za extrahnusný kortikoidy, že tolik přibral. V Americe naprosto běžná figura. U spousty lidí jsme se s rodinou mezi sebou přeli, jestli jsou jenom vycpaní, nebo jestli je morbizní obezita fakt na denním pořádku. Byla. 

    Pán na pódiu je jeden z mnoha zaměstnanců Universal Studios, každou hodinu a půl uvádí show s názvem "Speciální efekty" a já zaboha nedovedu pochopit, že to udejchá. Na druhou stranu, jeho džob patří k těm méně náročným. Horší to má osm lidí, kteří stojí u východu ze zábavního parku a jejich práce sestává z toho, že ječí, skáčou, dávají si high five s každým odchozím návštěvníkem, plácají ho po zádech a chválí ho, že strávil den zrovna v zábavním parku Universal Studios.


Postřeh č.11: Minioni vládnou Americe!


    Nejen v Los Angeles, a ne, jak by si člověk myslel, jen malým dětem. Hračka miniona, jeho motiv na hrnečku či tričku je snad nejčastější, co jsem viděla, ať už v obchodech se suvenýry nebo klasicky v supermarketech.


      A ne, plyšovýho jednorožce nemám (ale bože, jak jsem ho těm malejm holčičkám, k jejichž věku byl adekvátní, záviděla!)

    Musím říct, že Universal Studios, ve kterých jsme trávili necelý jeden den, mě naprosto nadchlo a obecně na něj vzpomínám snad nejvíce (jakkoliv se jedná o komerční a masovou záležitost, jsem holt zkažený porevoluční dítě). Možná je to i tím, že jsem nikdy neslyšela taťku ječet tak, jako u Simpsonových nebo Minionů v baráku.


    Lákají vás podobné atrakce, nebo vás na to neužije? U jaké hvězdy byste chtěli na chodníku slávy selfie? Kdo bydlí v domě, na kterej by americkej památkářskej ústav dával granty? Zašli byste na drink k Johnnymu? 

    Mějte se krásně,
    M.

  


neděle 28. září 2014

DIY: Čajové směsi


    Mánie míchání čajových směsí podle aktuální mlsnosti na mě přišla zhruba v únoru. Včera na mě přišla mánie Vánoc. Konec září je pro mě období, kdy už "to" hoří a je čas vymejšlet cedulky na dárky, barevný kombinace mašlí a papíru a projít excelovský seznamy Vánoc minulých let, abych dala dohromady rozpočet a pro někoho nenaplánovala dárek nedejbože stejný, jako na Vánoce 2008 (podezřívám se, že veškerá zásoba organizovanosti je u mě vyplácaná na Vánoce, tudíž mi nezbejvá nic jinýho, než bejt bordelář.)

    A když se dvě mánie spojily, rozhodla jsem se tento jednoduchý nápad nafotit, kdyby to náhodou někomu právě coby vánoční dárek káplo do noty - koneckonců, čajem potěší člověk skoro každého, tím spíše personalisovaným, a sáčky z ebaye nemáte doma do druhého dne. 


    Hotovo můžete mít už s krokem č. 1, což je shánění surovin - zkuste např. eshop Prodej bylin a do košíku naházejte, co srdce ráčí. Za mě to vyhrály rozhodně zelené čaje, které doplňuji nejraději jasmínem, levandulí nebo bazalkou posvátnou, která údajně podporuje paměť. A to chceme. 

    Pokud pro účel dárku jako já fandíte čajím pytlíkovým (ne každý obdarovaný bude nadšený představou louhování a následného cezení), zapátrejte na ebay. Své sáčky mám tuším od tohoto prodejce. Raději jsem je po rozbalení proprala v horké vodě a grepovém extraktu.

 
    Tadá, stačí už jen plnit, popř. vyrábět štítky (osobně mě baví na konec šňůrky skládat origami), ozdobit krabičku, koupit pěknou plechovku... Mě nejvíce bavila fáze zkoušení (zhruba tři dny jsem pila denně nějaké dva litry čaje různých kombinací, než jsem přišla na ty, které mi chutnaly nejvíce). 

     Bee hrníček berte s rezervou, pořídila jsem si akrylové barvy na keramiku a rozcvičuji se na "prázdném" miniaturním nádobí, které jsme vyhráli v tombole. Každopádně mi to připomnělo jeden z mých oblíbených dílů Přátel, ve kterém je staré video Rosse chystajícího čajovou párty (I am Bee, I drink tea, would you dance around with me). Pecka!



    Láká vás vyrobit si vlastní směsi, nebo to (celkem právem:)) považujete za zbytečnost? Jaká kombinace by u vás zvítězila? Plánujete na letošek nějaké DIY dárky? Nezabijete mě za to, že už teď avizuju Vánoce?

    Mějte se krásně,
    M.

    

sobota 27. září 2014

Postřehy z Kanady a USA (část první, Vancouver)


    Přesně před měsícem jsme se s rodinkou vrátili z nejdelší dovči, při které jsme viděli malý kus Kanady (Vancouver) a Spojených států. Zhruba ten měsíc to taky trvalo, než se z desítky tisíc fotek vytříbila tisícovka nejlepších, a zlomeček z té tisícovky bych vám ráda ukázala v pár článcích. Protože světe, div se, v LA nechodí samé Cameron Diazové, na automatech ve Vegas hrají nejvíc nenápadní důchodci a Kanada je ještě nádhernější, než jsem si vždycky myslela

    (Mimochodem, v žádném z článků nenajdete ani jednu fotku stojanu s Maybelline ani vnitřkem Sephory. Hlavním fotografem byl můj tatík, kterému patří všechna čest za krásný fotky. Díkybohu, já jsem fotograf na baterky.)


Postřeh č. 1: Kanadští architekti musí být ze Středozemě.


    Taky vám připadá, že jediná stavba, co souzní s přírodou líp, než podobnej baráček, je už jenom hobití nora? Na obrázku je domek taťkova strejdy, který emigroval do Kanady v šedesátém osmém.(Okolní domky jsou variací v podobném stylu. Naprosto mě to uchvátilo.)


Postřeh č. 2: Co Kanaďan, to muzikant.


    V Čechách zní každý v horším případě jako Anička Dajdou, v lepším případě jako Eva a Vašek. V Kanadě zní každý jako Chris Martin. 


Postřeh č. 3: Je děsně cool mít deštný prales téměř v srdci města.


    Ještě lepší je, když jím prochází slavný Capilano Suspension Bridge, zapřísahlý nepřítel všech chuděrů se závratí, po kterém se procházela Marilyn Monroe a který by udržel Boeing 737, kdyby se rozhodl, že se chce projít taky. 


Postřech č. 4: I downtown může vypadat úžasně, když má tolik zeleně.


    Žádný z měst, který jsem měla za svůj krátký život možnost vidět, mě neoslovilo tolik, jako Vancouver. Spousta zeleně. Všude čisto. (Ostatně vyhoďte papírek na ulici a připravte se na sakra mastnou pokutu.) I mrakodrapy jsou tu naprosto nádherný. 


Postřeh č. 5: Homofobie se tady nenosí.


    Můj prastrýček má manželku. Manželka má syna z prvního manželství. Syn je gay. Je ženatý a se svým mužem mají adoptovaného chlapečka. A všem to připadá úžasný. Nikdo se nezdržuje homofobními argumenty, že se dítěti ve školce budou ostatní smát, protože to ostatním dětem extrémně divný nepřijde - a protože to tak nepřijde ani jejich rodičům. Na ulici dělají lidé do kočárku "ťuťu" a se dvěma tatínky si rádi pokecají o tom, kolik má jejich syn zoubků a jak proběhla adopce. A chlapečka čeká úžasnej život s dvěma milujícíma taťkama a spoustou babiček a dědečků, kteří by za něj dýchali.


Postřeh č.6: Chinatown nemá chybu. Dealeři nedealeři. 


    Moje fascinace Asií se ještě prohloubila v Chinatownu. O pár ulic dál, než kde jsme s taťkou vylítli z auta (on fotit, já obdivovat různobarevný plody a houby, který jsem v životě neviděla, a načuchnout brutálním smradem), je ale drogové centrum. Tam by mě z auta nedostal nikdo; obchod i samotné sebeomamování probíhá na hlavních křižovatkách.


Postřeh č. 7: Když máte štěstí, kosatka vyskočí pár metrů od vás. Nebo desítky kosatek. 


    Jestli se můj taťka na něco z Kanady těšil nejvíc, musel to být výlet na focení kosatek. Zatímco nás s mamkou a ségrou v obřím akváriu na druhé straně Vancouveru pocákala běluha od hlavy k patě, na loďku, se kterou tatík vyjel na oceán, se nalepilo přes čtyřicet kosatek, a rozjely show. Taťka cvakal a cvakal; fotek jen s kosatkami bylo původně přes 800.


Postřeh č.8: Málokdy se vám stejská po domově víc, než když začne asiat hrát ve Stanley parku Dvořákovu Novosvětskou.


    To si takhle jdete Stanley parkem, jet lag jako blázen, na druhé straně zeměkoule, než je vaše malá zemička. A najednou slyšíte symfonii Z Nového světa v podání malého Asiata, zahranou na nástroj, který opravdu zní jako z nového světa. A začně se vám stejskat.


Postřeh č. 9: Doprava je geniálně vyřešená. 


    Semafory jsou umístěné, stejně jako v USA, až za křižovatkou, což značně pomáhá, jste-li první za červenou, či pokud před vámi stojí náklaďák jako kráva. Na dopravně vytíženém mostě se pruhy mění dopoledne a odpoledne podle toho, ze které strany hrozí zácpa.


Postřeh č. 10: Všichni jsou štíhlí a děsně frčí bio.


    Ve Vancouveru jsem viděla za celou dobu našeho pobytu snad dva silnější lidi. Nejenže jsou všichni štíhlí, ale jsou vyloženě vysportovaní - kilometry a kilometry stezek mají co dělat, aby vstřebaly ohromné množství bruslařů a běžců. Děsně frčí bio obchody a restaurace - napsala bych, že jsou na každém rohu, ale to by nebyla pravda. Jedna z věcí, co mě zarazila nejvíce, je fakt, že jsou bloky, kde se jen nakupuje, a bloky, kde se jen bydlí. Klidně tedy můžete bydlet v srdci Vancouveru, ale pro mlíko a zeleninu jedete 15 minut autem.


    Obecně se mi v Kanadě líbilo více, než v USA, a ačkoliv je tu draho, až mě chování našeho pana prezidenta dožene k emigraci, asi skončím právě ve Vancouveru. Velkoměsto, kde by všechna zeleň Prahy představovala rozlohu tak poloviny jednoho parku? Sem s tím!

    Kanadu mám pokrytou (a postřehů by se našlo asi tak 400x víc) a doufám, že vydržíte ještě pár fotočlánků o Americe, kde jsme trávili dovolené velkou většinu. Jak se vám fotky líbí? Pokud jste Kanadu navštívili, souhlasíte se mnou? Jaké je vaše top město?

    Mějte se krásně,
    M.



středa 24. září 2014

Khadí Shikakai: Indický kondicionér/maska na vlasy


    V nedávném článku o péči o vlasy jsem psala, že mě ta vlasovka až tak moc nebere. Pravda do poslední čárky. Protože chci ale jako každá správná ženská mít svou korunu krásy zdravou, lesklou, dlouhou a ve všech ohledech úžasnou, tak to jednou týdně přetrpím. A utrpení s maskou od Khadí patří přeci jen k nejpříjemnějším utrpením, co si člověk může vymyslet. 

    Shikakai už mám doma podruhé; první plechovku jsem si v záchvatu nadšení koupila na veletrhu Beauty & Spa, kam mě vzala Natálka. Jedno balení dostala i ségra (a protože je prase ještě větší než já, brzo jí prvotní nadšení přešlo a zbytek jejího prášku připadl mně). Původní plechovka už se stala sídlem pro pastelky na pracovním stole, nicméně je stejně zaprasená, jako ta aktuální na fotce. Já to s nima prostě neumím. 

    
    Ale tak zkuste si nebýt prase, když se na vás z plechovky valí oblaka hnědýho prášku. (Pokud by vás napadlo se ho nadechnout, nejenže se nedostaví žádný příjemný stav, ale dostaví se velmi nepříjemný smrkání.)

    Samozřejmě se nejedná o ledajakej prášek. Jedná se o rozemletý plod shikakai, též nazývaný "ovoce pro vlasy", který na vás na googlu vyskočí také pod názvem Acacia concinna. Tento plod má schopnost vlasy posilovat, předcházet třepícím se konečkům, stimuluje růst, vlasy zanechává snadno rozčesatelné a lesklé a levou zadní dostane pod kontrolu problémy s vlasovou pokožkou

    Za sebe můžu říct, že vlasy vypadají po umytí shikakai lesklejší a více husté, postupem času se mi také opravdu zdá, že jsou silnější, i když jsem typ člověka, na kterého placebo efekt funguje naprosto dokonale. Na stránkách kosmetiky Khadí se také uvádí, že si barevná kašička nemusí rozumět s odbarenými vlasy. Sama mám vlasy mírně odbarvené a kašička mi vždycky přinesla jen radost a spokojenost, nikoliv nežádoucí tónování, na druhou stranu jsem původní barvou blondýna, nikoliv černovláska, takže míra poškození vlasu bude určitě menší. 





    Na masce se mi líbí opravdu téměř všechno; efekt, složení, fakt, že se jedná o certifikovanou přírodní fair-trade kosmetiku. Na druhou stranu to velkej zážitek pro líný lidi, a "Líná" by mohlo bejt moje druhý příjmení. 

    Než totiž dospějete do fáze, že v zrcadle obdivujete svojí posílenou hřívu, musíte:
  • uvařit vodu
  • rozmíchat si v ní prášek v dokonalou konzistenci (na svoje vlasy po lopatky dávám cca 3 lžíce do necelých 100 ml vody)
  • nechat kašičku zchladnout na tělesnou teplotu
  • umejt si hlavu šamponem, vylízt z vany  do vlhkých vlasů kašičku napatlat
  • umejt po sobě první fázi bordelu všude kolem
  • počkat dvacet minut s bahýnkem na hlavě (většinou čekám déle, jelikož se zaposlouchám do audioknížky)
  • spláchnout
  • umejt druhou fázi bordelu (po který většinou zjistím, že mi trochu prášku zbylo v polosuchých vlasech a jedu si mytí nanovo; vymejvání není prča)

    Takže. Pokud si rády děláte takové to "spa" odpoledne s tělovými zábaly, domácí manikúrou a pedikúrou, obličejovými patláními a pečujícími oleji, tohle bahýnko vám to geniálně doplní. Pokud vás jen myšlenka na nějakou masku na vlasy navíc otravuje, od Khadí ruce pryč. A pokud jste zlatý střed a svým vlasům chcete udělat dobře, tato maska se rozhodně vyplatí více, než nějaký silikonový koktejl Garnier Fructis


    Máte s Khadí zkušenost? Děláte si "spa" odpoledne? Používáte nějaký pečující přípravek, jehož časová náročnost je vyšší než pár minut?

    Mějte se krásně,
   (poslední dobou nehezky zaneprázdněná a školou zdeptaná) M.


P.S. 150 g masky vás vyjde na krásných 179 kč.

pátek 19. září 2014

Pleťové tonikum s růží a diktamem BioAroma


    V tmavý lahvičce se ukrejvá:
a) poklad;
b) pleťové tonikum;
c) něco, co přivede váš nos do stavu Nirvany.

    Pokud jste vybrali jakoukoliv odpověď či jakoukoliv jejich kombinaci, gratuluju, sice nic nevyhráváte, ale můžete mít dobrej pocit z toho, jak vám to myslí. Odpověď za b) je sice nejakurátnější, nicméně áčko i céčko v sobě taky kus pravdy mají. 

    Na vlně BioAromáckýho nadšení, který mi doma zavládlo, jsem si objednala pleťovou vodu s výtažky růže, tea tree a diktamem. V poslední době mám lehkou diktamovou mánii, jak kvůli krému, tak kvůli esenciálnímu oleji, který mi doma přistál, velký podíl na tom má i fakt, že se jedná o výtažek z rostliny rostoucí pouze na Krétě (5 bodů pro tonikum), hlavně ale fakt, že právě diktamos je v knížkách o Harrym Potterovi používaný jako rychlá pomoc od bolesti a na ošetření ranek (100 bodů pro Nebelvír tonikum). 


    Tonikum voní jako růžová voda šmrncnutá něčím dřevitým a pyšní se téměř dokonalým složením (zdravím alkohol, na druhou stranu k toniku zkrátka patří). Růže má za úkol pleť zpevňovat a harmonizovat, diktamos vyhlazovat a pomáhat s případnými jizvičkami, tea tree všichni známe jako zabijáka bakterií. Vhodná má být pro všechny typy pleti od suché po aknózní. 

    Má pleť je momentálně normální a citlivá a s tonikem si rozumí. Používám jej ráno i večer na čistou pleť před nanesením pleťového oleje, odlito mám trochu i v menší lahvičce s rozprašovačem, kterou s sebou, když se mi chce, hodím do kabelky (zvyk, který mi zůstal z USA, kde se mnou tonikum cestovalo v podstatě všude). Připadá mi, že cáknutí tonika či termální vody během dne udělá makeupu dobrou službu. 

    O službě samotného tonika mluvit úplně nemůžu, protože to zkrátka nepoznám. Zhruba spolu s ním jsem totiž vyměnila krémy za oleje, těžko říct, jestli na krásně vyživené pleti má tonikum také podíl. Jsem ale spokojená s obsahem lahvičky a rozhodně nevylučuji, že by to byla moje poslední. 

    Pleťové tonikum má objem 100 ml (a stále ho mám překvapivě dost), koupíte ho zde a nezapomeňte, že pokud se na stránkách BioAroma registrujete, máte automaticky 25% slevu na první nákup.


    Jak jste na tom vy? Používáte pleťové vody či tonika? Poznáte na sobě jejich službu? Co je vaším favoritem? Oslovila vás BioAroma tak, jako mě?

    Mějte se krásně,
    M.

   

úterý 16. září 2014

DIY: Záchrana pro zničenou pusu

 
    Krásné úterý všem! Dnes vám přináším recept na další věc, co mi v Zemi klimatizace zachraňovala kůži - konkrétně tu na rtech. O R&B, balzámu, který mi zachránil vlasy, si můžete přečíst zde. (Balzám mám nafocený a recept hotový cca dva měsíce - jsem tak nějak ve skluzu. Po výletě za velkou louži jsme začali s Tomem objíždět babičky. Jedna mě naučila plést a druhá dělat halušky, takže si připadám, že jako žena zas trochu víc obstojím.)

    
    Budete potřebovat:

  • extra panenský olivový olej
  • včelí vosk
  • olivové máslo (např. zde)
  • propolis v medu (obstojí i samotný med)
  • EO tea tree, grep, mandarinka (např. zde)

    Postup:

    Pokud nejste na Kiss a Bee nováčky, je vám postup už určitě jasný. Ve vodní lázni rozehřejte olej, propolis v medu, vosk a olivové máslo v poměru 2:2:3:3; až se složky perfektně promíchají, odstavte z plamene. 

    Vmíchejte esenciální oleje; na 25 ml směsi jsem dávala 1kp tea tree a 3kp mandarinky a grepu. S tea tree to rozhodně nepřehánějte; co se týče zánětů, oparů a dalších chuťovek, je tento EO jednička, moc by ho ale bylo rozhodně na škodu. 


    Promíchanou směs nalijte do připraveného kalíšku, sem tam míchněte i do doby, než zatuhne, aby se med neusazoval na dně. Pak už jenom dejte oparům a rozpraskané puse adios. 


    Olivový olej a olivové máslo se starají o to, aby byly rty pěkně jemné a vyživené a neztrácely vlhkost. Té napomáhají včelí produkty; jak včelí vosk, tak zejména propolis v medu (či med sám). Med i propolis jsou antibakteriální, rychleji hojí případné ranky, propolis se označuje za přírodní antibiotikum. 

    EO tea tree je silně antibakteriální a žádný opar před ním nemá šanci. Grepový EO je silným antioxidantem a spolu s mandarinkovým EO stimulují regeneraci buněk. Citrusové oleje navíc spolu s medem vytváří skvělou chuť (člověk má skoro nutkání nanášet balzám na jazyk). Což by ostatně nebylo na škodu - zvláště citrusové oleje uvnitř slaďují procesy v těle, zlepšují cirkulaci krve, pžedchází zánětům, zklidňují žaludek, příznivě působí na dásně a vzácná není ani informace, že předchází rakovině; ale to už by to tu zavánělo sci-fi. 

    Účinnost mohu potvrdit na vlastní kůži sama; na rozpraskané rty celkem trpím, zvlášť, když je kolem mě klimoška nastavená na 17 stupňů a suší, co to jde; při nanášení cca 4x denně (jinak jsem byla děsná hvězda a jela jsem si na vlně Astor tyčinky) jsem neměla sebemenší problém, ba naopak. 


    Jak jste na tom vy? Máte nějaký vyzkoušený zázrak na problémy s rozpraskanou pusou? Nebo tímto problémem netrpíte?

    Mějte se krásně,
    M.





středa 10. září 2014

Takže ten EOS...


    Jo, už ho taky mám. Jako správnej reklamou ovlivnitelnej člověk jsem ve Walmartu skákala (spolu s mladší sestrou) radostí do vzduchu, když jsme u pokladny objevily ikonickej balzám připomínající pidivajíčko. Jen tak na začátek - není jedovatej nebo něco. Jen mi na tý fotce sám přišel děsně smutnej, tak mu pomohl Horácio. 

    Nadšení vydrželo, než jsem vajíčko (do tý doby stokrát ožmoulaný, protože, to mu musím nechat, sahání na tenhle balzám má něco do sebe) otevřela. Vyvalila se na mě parfemace, která mi živě připomněla dovolenou u Berounky. Bylo mi šest a pamatuju si jenom neustálé žebrání o dalších 3,50 kč, jelikož pusinkám malých dětí mix chemie z jahodovýho lízátka děsně vyhovoval.


    Parfemace a bohužel i chuť mi z EOSu dělají nepoužitelný kousek - i když mě v mládí bavilo hrát si na to, že jahodové lízátko je lesk, těm dobám už odzvonilo. Ségra vhodila do košíku variantu s granátovým jablkem a malinou, která chutná a voní na chlup stejně brutálně. 


    O to víc mě překvapilo složení, protože pokud stránky nelžou, je to pecka. Osobně jsem tipovala, že dobrých 70% musí tvořit cukr, člověk ale nemůže mít vždycky pravdu. Na prvních místech včelí vosk, jojobový, kokosový a olivový olej, vitamin E... Ta hrůza, co mi křiví hubu, je pojmenována nenápadným "Natural flavor (aroma)", na kterým je dle mých pocitů naturální možná tak to slovo. 

    Samotné účinky veleslavného balzámu jsem moc posoudit nemohla. Na rtech mi byl nepříjemný, za tu chvíli, co jsem ho vydržela na nich mít, jsem toho moc nepochytila... Na druhou stranu co se balení týče, dostal by plnej počet bodů. Kdybych byla trochu víc hipster, nosím EOS v kabelce jenom proto, abych lidem sem tam ukázala, že ho mám. 

    EOS u mě místo nemá. Pokud ale nostalgicky vzpomínáte na jahodová lízátka, chytne vás za srdíčko. 


    Jak jste na tom vy? Podléháte bezhlavě ikonickým výrobkům? Taky by k vám vajíčko do košíku letělo? Nebo už své vajíčko dávno máte? Co na něj říkáte?

    Mějte se krásně,
    M.


P.S. Koupě Horácia v Kutné hoře byl začátek a konec mého emo období.


pondělí 8. září 2014

Tag: 40 kosmetických otázek



    Žádný tag jsem nedělala už sakra dlouho. A jelikož mám antibiotika, na sluníčku mi moc fajnově není a kdybych si pustila třetího Harryho Pottera za sebou, bylo by mi trapně, ambiciózně jsem se pustila do megadlouhého kosmetického tagu. 


1. Kolikrát denně si čistíš pleť?
V tom pravém smyslu slova „čistit“ jednou, věnuji se jí ale ráno i večer.

2. Jaký máš typ pleti?
Po pubertě, kdy jsem měla pocit, že mám pleť neuvěřitelně mastnou, a odmastila ji do té míry, že byla jednu dobu brutálně suchá, se ustálila na jakémsi normálním levelu. Ale citlivá je mrcha pořád.

3. Který produkt momentálně používáš na odlíčení/čištění pleti?
Aktuálně se odličuji meduňkovým olejem od Saloosu, což pro mě zahrnuje jak odičovací, tak čistící fázi; párkrát do týdne to doplňuji jílovou nebo bahenní maskou.


4. Používáš peeling?
Momentálně ne. Sice pocit po použití peelingu miluju a doma mám jak nějaké od Lushe, tak vlastní výroby, zjistila jsem ale, že to mé pleti tolik nesvědčí a zmiňovaná jílová maska jednou za čas mi peeling ve funkci pěkně nahradí.

5. Jaký pleťový krém používáš?
Poslední dobou žádný. Poslední měsíc a půl kopu za oleje, u kterých mě hrozně baví jejich variabilita.

6. Máš pihy?
Ne, ale vždycky jsem je všem děsně záviděla.

7. Používáš oční krém?
Na oční okolí taktéž používám směs olejů, sem tam sáhnu i po svém očním krému.

8. Máš nebo jsi někdy měla problém s akné?
No jejej. („No jejej“ je jedno ze slovních spojení, díky kterým musím mít češtinu ráda.) Poslední dobou díky upravené péči o pleť ale ustoupilo na minimum – vlastně nevím, kdy jsem měla pupínek naposledy, nepočítám-li pár černých teček. Nejhorší nápor akné jsem dostala k dvacátým narozeninám. Byl to super rok. 



9. Jestli ano, co ti nejvíc pomohlo?
Akné mi potlačil multifunkční krém, úplně ho stáhl zázračný Miraclean. Nejvíc mi ale pomohlo, že jsem si uvědomila, že přesušování humáčema z drogerie mi fakt nepomůže.

10. Jaký makeup momentálně používáš?
Makeup v pravém slova smyslu nepoužívám, ale BB creamy jsou v podstatě makeupem 2.0 – aktuálně nadšeně dopatlávám vzoreček Lioele Waterdrop BB, který plánuji objednávat v plném balení, stále jsem dost opálená, abych mohla používat Niveu, dělám si názor na BB od Rimmelu, který byl jako dárek k zářijové Elle, užívám si lehký Holika Holika, na večer sahám po Misshe… Sakra, mám jich moc.

11. Jaký korektor používáš?
Na kruhy pod očima je suverénně nejlepší skinfoodovský Salmon concealer, jinak jsem si oblíbila rozjasňovací korektor od L’Óreal, který používám tak nějak na všechno – často si vystačím pouze s ním a na nějaké BB kašlu. 


12. Jaký máš barevný tón pleti?
Těžko říct. Jsem dost světlá, na druhou stranu barevně spíše teplý typ, když je mi ale zima, jsem bílorůžová… Asi chameleon.

13. Co si myslíš o umělých řasách? Používáš je?
Ne-e. Nelíbí se mi to, jednak bych to v životě neuměla nalepit, jednak je v 80% výsledek dost poznat. Doteď mě straší ve snech slečna, co vysedávala na přednáškách přede mnou a jejíž řasy jsme s kamarádkou zděšeně pozorovaly, jak si vesele končí až daleko nad obočím.

14. Věděla jsi, že by si měla měnit řasenku každé tři měsíce?
Já pro novou chodím nejpozději jednou za dva. A při ceně mých oblíbených od Miss Sporty mě to fakt nezruinuje.

15. Jakou značku řasenky momentálně používáš?
Momentálně mám Maybellinku, která se u nás neprodává, v USA je celkem nově, její pohyblivý megakartáček slibuje řasy až do nebes a jsou to zase jenom kecy. Už se těším na ozkoušenou IncrediBall

16. Drogerie nebo parfumerie?

V parfumerii si připadám jako zvířátko, který uteklo ze ZOO, a to nemám na mysli roztomilýho lemura, ale pěkně podezřelýho vřešťana nebo tak něco. Alespoň tak na mě vždycky koukají slečny prodavačky a páni sekuriťáci. Ne, dík. Můžu dát možnost internet?

17. Využila jsi někdy služby profesionální vizážistky?
Maminčina kamarádka, která se na kolena středního věku vizážistkou stala, mi vysvětila, že mi sluší švestkové tóny, načež mě nalíčila tak, že hrabě Drákula měl proti mně svěží očka. Tento milý zážitek mě utvrdil v tom, že i na věneček a maturák bylo dobré líčit se sama, a jednou se budu sama líčit snad i na svatbu. Ani sebelepší vizážistka neví, jak je kdo zvyklý se denně líčit, a na fotkách z důležitýho dnu je fajn, když se člověk pozná. 


18. Jaké pomůcky pří líčení používáš?
Zrcátko a štětec.  A občas náušnice, jejímž koncem separuju slepený řasy.

19. Používáš podkladovou bází pod makeup?
Ne-e.

20. Používáš podkladovou bázi pod oční stíny?
Ne-e. Nepoužívám ani oční stíny, takže tak.

21. Jaký je tvůj nejoblíbenější stín?
Hm… Vzhledem k tomu, že stíny nepoužívám, je odpověď jasná. Každopádně doma mám dva kalíšky Color Tattoos, a když je nějaká jó velká událost, tak na ně sem tam dojde.

22. Na líčení očí používáš spíše tužku nebo tekutou linku?
Opět ani jedno… Ovšem se na tomhle místě sluší podotknout, že si pro sebe dokážu najít supr tag. Vůbec to není tak, že na půlku otázek neříkám nic.

23. Nějaké doporučení nebo tip k předchozí otázce?
Kdybych mohla, vrátím se o 7 let dozadu a vysvětlím si, že ta černá tužka fakt není dobrej nápad.

24. Co si myslíš o používání pigmentů místo očních stínů?
Že chrousti nejsou nesmrtelní.  

25. Používáš (nebo jsi někdy použila) minerální makeup?
Ano, na zadek mě to bůhvíjak neposadilo a zůstávám u BBček.

26. Jaká je tvoje oblíbená rtěnka?
Asi tak všechny rtěnky na světě kromě brutální Milani. Nejčastěji používám LipcolorButters od Astoru ve všech možných odstínech, máme-li ale mluvit o rtěnkách jako takových, můžu zmínit retročervenou Kate od Rimmelu nebo nové rtěnky od Avonu.

27. A lesk?
Nesluší mi, lepí mi vlasy, nepoužívám.

Papej...

28. Tvoje oblíbená tvářenka?
Tvářenky mě poslední dobou začínají dost bavit, nejvíce používám dvě růžovky od Mary Kay.

29. Kupuješ si kosmetiku přes ebay?
Jo, ať žije Ebay!

30. Máš ráda kosmetiku z drogerie?
Mám. Jsem toho názoru, že člověk nepotřebuje řasenku za tisícovku, když mu stejnou službu prokáže drogérková za desetinu ceny. Za lak na nehty bych velké peníze také nedala, BB kupuji asijská, chubbystick od Clinique rozhodně není lepší, než mé oblíbené Astorky… Na druhou stranu od většiny pečující kosmetiky z drogerie bych dala ruce pryč.

31. Vyhledáváš/využíváš slevy na kosmetiku?
Snažím se jim nepodléhat, kuponky vypadají lákavě, většinou ale koupím něco, co akorát skončí v košíku s kosmetikou, na kterou nesáhnu, co je rok dlouhý. Naposledy jsem ale využila DM slevu na výše zmíněný rozjasňující korektor, kterého rozhodně nelituji.

32. Přemýšlela jsi někdy nad kosmetickým certifikátem?
Vzhledem k tomu, že sama nepoužívám 50% kosmetických vychytávek a štětce mě iritují, asi by to nebylo nic pro mě.

33. Kterou část líčení máš ráda nejméně?
Obočí! Mé vlastní je snad průhledné, obličej samozřejmě vypadá lépe s rámem, na druhou stranu musím nanést dostatečně málo barvy, aby se netlouklo se světlými vlasy… Je to věda. Jeden tah mimo a je ze mě klaun.


34. Co považuješ za nejhorší kosmetický prohřešek?
Tak nejvíc mě zarazily výše zmíněné řasy až na čelo. Běžně mě pobaví obočí, ať už vytrhané na tenkou linku, vytrhané jakkoliv jinak směšně nebo dokreslené do prapodivných tvarů a tlouštěk. Boží.

35. Máš ráda výraznější barvy v líčení?
Na oči si vystačím jen s řasenkou, což mi vyrovnává řvavá rtěnka. Zbožňuju jakoukoliv oranžovou, červenou nebo teplý odstín růžové, nemusím jen odstíny fialové a studené růžovky.

36. Líčení které známé celebrity se ti nejvíce líbí?
Můžeme říct, že je Lisa Eldridge celebrita? Měla bych jasno. Pokud ne – každá celebrita je díky týmu šikovných lidí nalíčena pěkně, takže to můžeme hodit komukoliv. Třeba taková Emma Watson vypadá vždycky fantasticky. Na druhou stranu líčit něco takovýho musí bejt hračka. 


37. Kdyby sis mohla nechat jen jeden produkt z tvé kosmetické taštičky, který by to byl?
Řasenku, bez váhání.

38. Myslíš si, že vypadáš dobře bez jakéhokoliv makeupu?
Tom mi často lichotí už po probuzení, tak doufám, že moc nekecá. Myslím ale, že to mám jako každá ženská - někdy to jde, někdy vypadám jako chlapec po prochlastané noci.

39. Kdyby sis musela vybrat jednu kosmetickou značku, která by tě doživotně sponzorovala, která by to byla?
Ačkoliv se o přírodní kosmetiku nejedná ani náhodou, Skinfood. Ty obaly! Ty vůně! Ovoce a zelenina v každém názvu!

40. A na závěr - jaký je tvůj názor na (ne)důležitost kosmetiky v životě ženy?
Na jednu stranu je kosmetika jen prkotina a koníček, zejména když si ji člověk dá do souvislosti se vším, co se kolem nás děje. (Aneb někdo pomáhá v Africe nakaženým ebolou, někdo má kosmetickej blog... Ehm.) Fakt ale je, že na vzhled jsou kladeny čím dál vyšší nároky, a absolutní ignorace jakéhosi ideálu krásy žádný štěstí nepřinese, ať už v sociální, nebo profesní rovině. Takže všeho s mírou. A bez housenkovýho obočí. 


A jak jste na tom vy? Ve kterým bodech si rozumíme, a kde se naopak rozcházíme? Jak důležitá je kosmetika ve vašem životě?

Mějte se krásně,
M. 


P.S. Obrázky jsou posbíraný všude po internetu a já jsem dost líná na to, abych uváděla přesný odkazy. Navíc se učím plíst a další Harry Potter čeká. Není času nazbyt.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...