úterý 29. dubna 2014

Jedu si na konopí


    Lekly jste se nadpisu článku? Nebojte se, hulení si necháme na jindy - dnes vám chci napsat o zdravotních benefitech konopného semínka, THC stranou. Je to jedno z finančně i jinak dostupnějších super foods a opravdu stojí za to jej do jídelníčků zařadit. 

    Pamatujete na článek o správném pitném režimu a jeho dodržování? Stejně jako mám seznam "denních nápojů", které do sebe musím dostat, mám takový seznam i co se jídla týče. (A s každým novým objevem se seznam rozrůstá, už ani nemám v žaludku místo.) 
        
    Upřímně, původně jsem po konopné vláknině (aka rozemletá konopná semínka) sáhla bez většího průzkumu. Někde jsem objevila informaci, že je možný link mezi konzumací semínek a předcházení Alzheimerově nemoci, a jelikož tuto nemoc máme v rodině, neváhala jsem. Další benefity jsem se dozvěděla v podstatě až časem prokrastinováním při přednáškách (Bůh žehnej chytání lelků). 

Zdroj

   Jako první asi každého při slově vláknina napadne lepší vyprazdňování. Mám bejt nechutná? se svým vysokým příjmem vlákniny, kombuchou a jablečným octem pomoc nepotřebuji. Pokud potřebují vaše střeva ale trochu popohnat, sáhněte třeba právě po konopném semínku - nejen, že s tímto problémkem pomůže, zároveň ale budou vaše čistá střeva lépe přijímat živiny v semínku obsažené. Jako každá potravina bohatá na vlákninu i tohle superfood přispívá k pocitu sytosti a ze studií plyne, že snižuje chuť na sladká a smažená jídla.

    Když už jsme nakousli ty živiny - chcete perličku? Jako jeden z nejbohatších zdrojů živin uvádí konopné semínko československá studie z roku 1955, která je dodnes často citovaná a navrhuje jej konzumovat po tuberkulóze pro rychlejší restoraci důležitých živin. Jak jsem již zmínila, konopné semínko (ve skutečnosti ne semínko, ale plod) se řadí k tzv. superpotravinám. Ve čtyřech lžících, což je doporučená minimální denní dávka, najdete 15 g pro tělo nejpotřebnějších aminokyselin, vitamin E, spoustu zinku, hořčíku, železa a kalcia a neuvěřitelných 17 g bílkovin.

    Vysoký obsah bílkovin je pro mě jako pro člověka, který maso téměř nekonzumuje, obzvláště pozitivní. Po tempehu a čočce je to (dle mých znalostí) na protein nejbohatší rostlinný zdroj, narozdíl od těch živočišných je také pro tělo mnohem lépe stravitelný. 

    Konopné semínko neobsahuje ani fň cholesterolu - naopak jej upravuje do normy. Minimální doporučená dávka této superpotraviny skvěle předchází nemocem srdce a zlepšuje krevní oběh. (Teď se konala pětiminutová pauza od psaní; divnej fakt č. 51, když mluvím, čtu nebo píšu o krvi, nějak mi změknou ruce a musím si je mnout. Stejný efekt na mě mají žíly. Brr. Dalších pět minut. Teď si představte, jak super byly moje hodiny biologie.)

    O aminokyselinách tu už něco padlo, stojí za to jít více do hloubky; konopné semínko je vzácné tím, že snoubí 10 aminokyselin nejdůležitějších pro naše zdraví. Jednou z nich je kyselina gama-linolenová, která mimo jiné napomáhá zrychlení metabolismu, stará se o správný růst zdravých nehtů a vlasů a předchází zánětům v těle. 

    Konopné semínko patří k zásaditým potravinám, které zánětům předchází obecně - právě nadměrná konzumace kyselých je podle některých odborníků příčinou mj. rakoviny. (Momentálně jsem až po uši v knížce Crazy Sexy Diet, o které se tu brzy určitě rozepíšu.)

Zdroj
  
    Kromě toho, co jsem zde vypsala, toho můžete v úžasné studnici vědomostí zvané internet vyčíst ještě spoustu - například to, že konopné semínko je skvělý zdroj energie, pomáhá zvládat stres a udrží váš PMS na uzdě. 

    Jelikož jsem ale už tak velmi rozepsaná, chci s vámi na konci ještě sdílet pár návrhů na konzumaci konopného semínka, ať už v celé, či v práškové formě. 

    1. Do smoothie - Smoothie je pro mě součást dne a smoothie maker je ta nejlepší věc, kterou jsem kdy dostala od babičky k Vánocům. Půl litru  nápoje dělám denně mně i Tomovi do školy - a nikdy se to neobejde bez minimálně dvou lžic vlákniny. 

    2. Do ranní kaše, müsli nebo jogurtu - Moje jáhlovka jako by bez semínek neexistovala. 

    3. Do salátů - Tak třeba salát Waldorf s konopným semínkem? Bomba! Hoďte ho ke směsi dvou nakrájených jablek, řapíkatého celeru, tmavého hroznového vína, kelímku zakysané smetany, citronové šťávy, pepře, třtinového cukru a soli místo vlašských ořechů. 

    4. Do polévek - V čočkovce to ani nikdo nepozná, čestný skautský. A nutriční příjem si navýšíte slušně.


    Co vy a konopná semínka? Zařazujete je do svého jídelníčku? Jaká je vaše oblíbená superpotravina? Ráda si počtu v komentářích!

    Mějte se krásně,
    M.


P.S. Produkty, které vidíte na fotce, koupíte v každé pořádné zdravé výživě, popř. na internetu. 

P.P.S. Když už jsme u toho konopí, znáte Plnou tašku hulení?Text mohl vymyslet jenom génius.


neděle 27. dubna 2014

Banánovej korektor (Skinfood: Banana concealer stick)

  
    Dnešní článek je pro všechny nadšence asijské kosmetiky a blázny, kteří, podobně jako já, slyší na to, když má nějaký produkt extrakty z ovoce či zeleniny. Nebo jako ovoce a zelenina vypadá, popř. obsahuje v názvu - v tomhle jsem zákazník tupej jak ovce. Hlavně firma Skinfood na mně těží. 

    Eggplant eyeshadow stick? Mám. (Je úplně naprd, mimochodem.) Red orange BB cream? Mám. Rose lemon BB cream? Mám. Peach green tea BB cream? Mám. Apple cinnamon BB cream? Mám. (Nutno říci, že všechna BBčka stojí za to.) 

    Naposledy se do mé ovocno-zeleninové sbírky přidal i korektor. (Teda, se zeptám - jaký je rozdíl mezi concealerem a correctorem, nevíte někdo? Občas vidím, že tyto dva výrazy youtuberky striktně rozlišují, ale nezajímá mě to až do té míry, že bych to googlila.)

    Banana concealer stick, láska na první přečtení názvu výrobku. Nic s banánem ještě nemám, muhehehe. Navíc to jako banán vypadá. A dámy, ono to i jako banán voní. Podle výrobce navíc obsahuje zklidňující a vyživující extrakt z banánu. Je to prostě víc banán než banán. No nekup to! (Za necelých 140 kč jsem kupovala zde.) 


    Pokud jste na ovoce a zeleninu v kosmetice podobný magoři, dál nic psát nemusím. Pokud vás zajímají vlastnosti korektoru, můžete část dále. U mě klady ve finále převyšují, i když z některých aspektů jsem rozpačitá.

    Tak třeba odstín. U Skinfoodu jsem vždy měla jistotu, že jednička je pro mě jako dělaná. Taková ta barva, co je o odstín dva světlejší, než české drogerie. Bohužel to neplatí u korektoru, do kterého budu muset trochu "dozrát". Na pidipupínku se rozetře snadno, ale až na mě nedejbože vyskočí nějakej půlcentimetrovej mrzák, s tmavým banánem bych ho rozhodně zvýraznit nechtěla. 

    Ani z krytí nejsem nadšená. Pokoušela jsem se to demonstrovat na ruce přes modrou tužku. (Což je jediná tužka, která mi doma zbyla, a to hned dvakrát, protože mám několikrát do roka potřebu nakreslit si na obličej vlajku a tudíž několikrát do roka běžím pro tu nejlevnější modrou tužku od Essence, jelikož zapomínám, že tohle dělám několikrát do roka a mám jich doma několik.) 


    Jako jo, kreje to. Jenže asi po dvaceti vrstvách a nekonečným ďubkání. (Co by člověk čekal přes neustále se rozmazávající modrou tužku.) Ale i s pupínkem si dám docela práci, než to začervenání banán odrovná.

    Pochválit ale musím konzistenci výrobku. Tyčinkové korektory, které najdete běžně v drogerii, jsou spíše tužší, sušší. Banánový korektor se roztírá krásně, je jaksi olejovější, na kůži jemně taje, prostě, kdybych si ho z neznámých důvodů tolik nešetřila, klidně bych si s ním jezdila po tváři dvě hodiny. Fakt příjemný. 

    Z toho také vyplývá, že nevysušuje a nezvýrazňuje suchá místa a šupinky, a za to ho mám fakt ráda. K sušší pleti mám poslední dobou sklony, a mít pleť jako vnitřek vyjedený misky od jáhlový kaše fakt nechci. 

    A tím skončím, protože když začnu vymejšlet podobný přirovnání, přestává si to s psaním rozumět. Nicméně banán se mi zabydlel v kosmetické taštičce (o jejíž dvojče můžete soutěžit) a těším se, až se do něj doopálím - zatím mi plní spíše estetickou funkci.

    Lákal by vás banánový korektor? Co pěkného jste si naposled z Asie objednaly? A jak je to se slovíčky corrector a concealer, synonyma, či nikoliv?

    Mějte se krásně,
    M.

pátek 25. dubna 2014

50 random faktů

Zdroj

    Velké ahoj všem! Po menší odmlce (omlouvané absencí foťáku a studem za přemíru fotek z mobilu) se hlásím s tagem - tento jsem zahlédla u Markétky, jeho koncept se mi moc líbí a podobnou věc si ráda přečtu u misky jáhelný kaše ráno (trochu mi to pomáhá odvýst pozornost od divnýho vocasu konopnejch semínek, který si do kaše sypu v naději, že do sebe nacpu víc bílkovin). Tak třeba si rády počtete i vy. Aneb ať žijí random věci, amen. 

1. Jsem Disney úchylák. Velkou část paměti mého počítače zabírají klasické Disneyovky, sbírka Disney princezen z Kindervajíček mi stojí na poličce (nechce někdo Popelku výměnou za Růženku? - mám čtyři navíc) a výlet do Disneylandu je na mém to-do listu.

2. Sbírám krabičky od žvýkaček Orbit. Takové to domácí žvýkání. Momentálně jich mám kolem 180, už je ani nepočítám. Bohužel jsou konstantně rozházené, protože v tom množství už neudrží jakékoliv uspořádání. 

3. Jsem těžkej gambler. Sazka, to je moje (naštěstí si to povoluju jen jednou za měsíc). Stírací losy mají menší kouzlo, ničí mi nehty, ale i tak jim občas neodolám. S přítelem sázíme ve Fortuně na fotbal nebo atletiku a nebudu vám lhát, pořád čekám, až Orbit vyhlásí soutěž o to, kdo pošle nejvíc krabiček od žvejkaček a získá miliardu, nebo tak něco. Jenom takový varování pro vás, nemáte šanci mě překonat!

4. Na střední jsem byla velká aktivistka, zapojovala jsem se do všeho možného a přimotala jsem se i k úžasné organizaci Evropský parlament mládeže, která byla několik let mým největším koníčkem. Všem středoškolačkám doporučuji přihlásit školní delegaci!

5. Moje kočka, která má čumáček jako Hitler, předkus a bradavici na spodním rtu (mají kočky ret?) se jmenuje Roxie podle úžasné Renée ve filmu Chicago. (Srdcovka.)

6. Jsem alergická na jakékoliv filmové a seriálové adaptace mých oblíbených knih, výjimku tvoří snad jen trilogie Pán prstenů a seriály Game of Thrones a Sherlock. 

7. Raději než hudbu si pustím pěknou audioknížku

8. Právě teď si pouštím svůj oblíbený román 1984, takže až uvidíte hrozně mučednicky se tvářící holku se sluchátkama v uších, asi to budu já.

9. Vůbec tyhle věci tak nějak prožívám. U emočně náročnějších částí audioknížek je schopná ta holka se sluchátkama i brečet na ulici, to se potom vytahujou sluneční brejle i za deště. 

10. Brečím i u těch Disneyovek. Ta část, kde umře Gaston, ale Kráska vyzná Zvířeti lásku? Počkejte, vytáhnu si kapesníček...

11. Potřebuju kapesníčky se šmoulama. Celý balení je modrý a na samotnym ubrousku je spoustu obrázků. Až je mi líto do toho smrkat. 

12. S přítelem jsme měli před časem Šmoulománii. Máme celou krabici šmoulů z Kindervajíček. Mezi naše nejstálejší mánie patří ale hlavně Futurama a LOTR.

13. Urvala bych hlavu všem, co mají cokoliv společného s filmovým zpracováním Hobbita. Kromě velmistra Freemana teda, to je Bilbo, jak má bejt. 

14. Nakupuju děsně moc jídla. Děsí mě představa, že není co jíst nebo nemám čeho vařit. 

15. Nemůžu vidět slovo "sleva". Bankovní účet krvácí do pěti minut poté, co se tak stane. 

16. Ač je to neuvěřitelné, jsem členkou Mensy

17. Přesto jsem třeba na fyziku naprosto nemožná.

18. Veškerá květěna, kterou dostanu nebo zakoupím, mi do týdne spolehlivě chcípne. Jako první padnul krásný bonsai, který jsem dostala od kamarádů k patnáctinám. Jeho mrtvolu mám doteď vystavenou na parapetu a pořád plánuji, že ho nastříkám na bílo a budu z něho mít zmenšeninu gondorského stromu. 



19. Ačkoliv své kamarády zbožňuji a ráda si s nimi píšu, neumím napsat první.

20. Dělejte mi cokoliv s vlasy a jsem vaše. Moje kadeřnice je uctívanou bytostí. 

21. Nejlepší vůně světa je Versense od Versace. 

22. Jsem typickej blíženec s milionem plánů každej den, z nichž když se začnu věnovat jednomu a skončím až v desetině, tak si gratuluju.

23. Neumím používat bronzer. Jak já vždycky nadšeně čumím na konturovací tutoriály na youtube. Ne, prostě to nejde.(Kdybych někdy dělala makeup tutoriál, nedejbože, tak mě zastřelte. Tohle řemeslo patří Káťě a podobným šikulám.)

24. Začala jsem studovat online v Bradavicích. No fakt. Asi o tom brzy něco napíšu. Až nebudu mudla. 

25. Na začátku semestru si vždycky celá namotivovaná napůjčuju dvacet učebnic (mám na ně speciální megatašku), když otevřu jednu z nich, je to úspěch. 

26. Čím déle chodím na svou školu a čím více trávím času v prostředí až kancelářsky a dokonale oblečených lidí, tím více mám potřebu to bojkotovat. Aneb po několika letech jsem si koupila děravé džíny, chodím v teniskách a povětšinou nosím sportovní podprsenku. Tyhle bojkotovací sklony mívám docela často.

27. Věřím v reinkarnaci. 

28. Ač se snažím, neumím meditovat. Lítá mi toho v hlavě hrozně moc. 

29. Jakkoliv je jídlo z McDonaldu nezdravé a bůhvíco ještě, za tu hračku z Happy Mealu to prostě stojí. 

30. Nemám ráda Prahu, navzdory její kráse a milionu obchodů. Připadá mi tak zamračená, ambiciózní a neosobní. 

31. Ve zdravejch výživách bych nejradši bydlela. Třeba ta u Nuselský radnice? Bomba! Takovejch věcí!

32. Za den vystřídám tisíc nálad, a vlastně z nijakého důvodu.

33. Jsem jediná, komu Brad Pitt nepřipadá jako pěknej chlap?

34. I po dvou letech v Praze se tam bojím. V tramvaji i metru svírám kabelku a v parku, kam chodím běhat, se potím více snad strachem, že mě někdo přepadne, než tou fyzickou aktivitou. 

35. Chcete ze mě mít hysterickou chudinku? Dejte ke mně pavouka. Stačí na deset metrů vzdálenosti. Já vim, je to trapný, ale nemůžu si pomoct. 

36. Naopak mám moc ráda myšky.

37. V celé mé kosmetické sbírce se nacházejí snad dvoje stíny, které navíc téměř nepoužívám. Já to prostě neumím. 

38. Miluju Asii. Jazyk, kosmetiku, čaje, kuchyni, tradiční oděvy, nádobí... Asiatky jsou navíc neskutečně krásný ženský. 

39. Mám v podstatě dvě polohy - buď děsně unavenou, kdy se můžu maximálně válet a spát, nebo naopak hyperaktivní, kdy jsem schopná skákat na ulici metr do vzduchu. 

40. Moje nejlepší kamarádka musí mít ještě teď dolík v noze - pět let na gymplu, co jsme spolu seděly, totiž v pravidelných půlsekundových intervalech dostávala minikopance do pravé nohy

41. Pff, ten tag je náročnější, než bych čekala. Jdu si udělat čaj

42. Mám obrovskou schopnost se ztotožnit s postavou z filmu nebo knížky. Občas se přistihnu, že si myslím, že se tvářím jako Daenerys, v metru pozoruju lidi jako úchylák a snažím se geniálně dedukovat po vzoru Sherlocka a když sleduju Popelku, jsem schopná přesvědčit svoje tělo, že je děsně unavený od celodenního uklízení, i když je sotva odpoledne a já jen došla do školy a zpátky. 

43. Je mi buď vedro, nebo zima. Jaký to asi je, bejt v tom ideálním stavu, kdy je člověku akorát?

44. Nejpohodlnějším oblečením na světě jsou pánský trenky. 

45. Miluju růže. Asi jako každý ženská. Nadšeně je suším a zastrkávám všude možně. 

46. Nejraději nakupuji spodní prádlo a sportovní oblečení. Naopak nákupy bot a kabelek jsou pro mě utrpením. 

47. Když jsme u těch kabelek, vlastním všehovšudy tak tři, s tím, že je střídám naprosto minimálně. Nějak mě to neba. 

48. Poslední dobou mám hrozně filosofický myšlenky a jsem schopná dlouhou dobu přemejšlet o smyslu bytí. (No dobře, pět minut, po kterých si radši pustím Aladdina nebo něco podobně smysluplnýho.)

49. Mám úchylný malíčky na rukou. Jejich špička dosahuje zhruba do poloviny prsteníčku. (A pak ze mě měl bejt klavírní génius, když ani nechytím oktávu.) Jo, a zvládnu chodit po kloubech na nohou, čímž většinou bavím po určitý době kamarády v hospodě. 

50. Zní to jako klišé, ale jsem děsně šťastnej člověk. Denně si to uvědomuju několikrát a jsem za to hrozně vděčná. Mám báječnou rodinu a nejlepšího přítele na světě. A další klišé? Myslím, že právě pozitivní myšlení mě chrání před tím, abych se v tomhle šíleně rychlým a bláznivým světě nezcvokla. 



    To jsem se na konci rozněžnila. A tag je dlouhej, že bych u toho snědla jáhlovou kaši třikrát... No nic, ne, že by se to nedalo čekat. 

    Práskněte mi na sebe něco vy, já jsem ženská zvědavá!

    Mějte se krásně,
    M.

pondělí 21. dubna 2014

Velikonoční řehole se zajícem


    To je zas kvalitka, ta fotka, co? No, dopadlo to o chlup líp, než snaha nafotit výhru do aktuální soutěže, ale fotit mobilem je děs běs. Velikonoce trávíme zásadně u babičky v krásném Písku, a kdo by s sebou tahal zrcadlovku, žejo. (Stýská se mi po své staré Nokii N8 a báječných fotkách, které uměla; pokud na svůj mobil také v tomto ohledu spoléháte, Alcatelu One Touch Star se vyhněte obloukem.)

    Takový Velikonoce v Písku, to vám je řehole. Přijedete, sednete a odlepíte se v neděli večer se ztuhlým krkem poté, co vyprodukujete milion vajíček, rozbijete další milion, sníte tak tisíc, které praskly, a čtyřikrát si polijete ruku rozžhaveným voskem (snažila jsem se vyfotit ty puchejře, ale víte co - mobil, pfff). Popátý ten vosk převrhnete na oblíbenou mikinu Nike. ("Ne, babí, to víš, že se nezamažu!")

    Ale ta odměna je sladká. U babičky se totiž téměř žádný výprasky nekonaj, jelikož není od koho (nejen, že všichni mí kamarádi bydlí o sto a více kilometrů dále, taky mi ale připadá, že v Písku žijí povětšinou důchodci, a ti už jaksi koledovat nechodí). Tatíka šlehání rodinných příslušnic baví, dokud nedostane čokoládu, což bejvá občas i preventivně. A když už nějaký ten vajecchtivý odvážlivec zazvoní, obětuje se babička, jelikož my se sestrou jsme jakožto děvčata na vdávání zaměstnaná důležitější kratochvílí. 

    Po zahradě nám totiž schovává dobroty a drobnosti zajíc. 

    Časně zrána na Velikonoční pondělí tedy čapneme košíky, promneme očka a šmejdíme líp, než nejšmejdivější účastník Prostřena. Náš zajíc je velmi fikaný a rád schovává žvýkačky pod babiččinu bujnou květenu, dovedete si tedy představit, jak se nám za ta léta vyvinuly detektivní dovednosti. 

    Občas máme pocit, že zajíc neexistuje a že oním zajícem není nikdo jiný, než babička, která speciálně na ten den vytahuje zástěru s kapsou, za kterou by se nemusela stydět matka klokaních trojčat, ale asi je to fakt jen pocit. 

    No, třeba se dneska ty pozorovací schopnosti vyvinou na maximum a konečně spatříme i toho ušáka. Zlaté prasátko se mi na Vánoce ještě nepoštěstilo, tak bych ráda napravila skóre a viděla alespoň jedno sváteční zviřátko.


    Jak slavíte Velikonoce vy? Dostáváte na zadek? Polévá se u vás vodou? Nebo máte vlastního zajíce-dobrodějce?

    Mějte se krásně a všem přeji co nejkrásnější Velikonoční pondělí!
    M.

neděle 20. dubna 2014

Soutěž (se kterou nemá Ralphie nic společného) a velké díky vám

Zdroj

    Krásnou neděli všem! Dejte si na chvíli pauzu od malování vajíček, baštění mazanců a rodinných veselostí a pojďte si zasoutěžit! (Zabere to tak minutu, čestně.) Díky vám totiž neslavím jen Velikonoce, ale také čísla, která by mě ve snu nenapadla.
   
    Před pár dny jsem si totiž otevřela blogger, a vybafla na mě nejen pětistovka registrovaných čtenářů, ale také dvousettisícovka (teď to určitě píšu blbě, ještě štěstí, že tenhle koutek internetu je to poslední místo, na které by můj bývalý češtinář zavítal) shlédnutí blogu Kiss a Bee.
    
    Asi není třeba psát, jak mě to dojalo. Vlastně mě dojímáte pořád. Mám hrozný štěstí, jak krásnou odezvu blog má, ostatně, co může být pro pisálka větším úspěchem? Odměňujete mě dnes a denně a teď je řada zase na mně. Pro jednu z vás jsem si připravila rovnou celou kosmetickou taštičku. 
    
    Možná se ptáte, proč je na úvodní fotce Ralphie. Nebojte se, žádné dloubání v nose v podmínkách soutěže není (i když za zkoušku by to možná stálo, by mě zajímalo, kolik bych měla soutěžících) - já vlastně sama nevím, kde se tam ten Ralphie vzal. Ani bůhvíjak nemusím Simpsonovy. No nic.
    
    Možná to bude dáno tím, že nejlepší fotka, jakou se mi podařilo s výhrou udělat, je této (ne)kvality:
    
  
   Báječný, co? Tak to zkrátka dopadá, když se musím uchýlit k focení mobilem. Uff. 

    Edit: přefoceno :-)

 

    K jedné z vás poputuje: 
  • kosmetická taštička H&M - vypadá takto, fotka je šmejd;
  • lak H&M;
  • krém na ruce Alverde;
  • dezinfekční gel Balea;
  • balzám na rty s malinovým práškem;
  • SOS kelímek s vůní růže;
  • spoustu vzorečků;
  • a, drumroll, po velkém úspěchu i Berta.

    Co pro tuto výhru musíte udělat?
  • čtěte mě (viditelně, GFC/Facebook), to dá rozum;
  • do komentáře mi napište, jakou vychytávku s sebou musíte mít v taštičce vy, a když se vám bude chtít, klidně to doplňte nějakým randomem, co vám přijde na rozum, dny jsou dlouhé, vajíček ubývá a čtení není nikdy dost;
  • email mě bude zajímat až po soutěži; nechcete-li tedy dostávat emaily od umírajících praprastrýčků z Uruguaye odkazujících vám své jmění výměnou za číslo účtu, tak jej nepište.

    A to je všechno, do půlnoci 4.5.2014 se budu těšit na vaše komentáře!

    Mějte se krásně,
    M.

   P.S. Ode dneška pro mne také můžete hlasovat přesně tady v soutěži LOHAS Blogger 2014 - pokud se vám článek S DIY za lepším životním prostředím líbil, budu vděčná za lajk! Ceny jsou více než lákavé, v případě výhry by vás samozřejmě čekala soutěž o její část. Ale myslím, že LOHAS soutěží se dočkáte, ať už výsledky budou jakékoliv, takže to dejte pěkně srdíčkem:-)

    P.P.S. Jsem děsná "copycat", protože kosmetickou taštičku jsem rovnou brala i jednu pro sebe, stejně jako lak, který už mám na nohou (booožíí). Gel i krém na ruce už jsou mými stálicemi, a bez balzámku a pidikelímku nedám ani krok:-)

    P.P.P.S. Jak to sakra všechny holky dělají, že se jim článek o soutěži povede napsat v pár řádcích, což je naprosto správné, jelikož takové články mají jinak nulovou výpovědní hodnotu? Smekám!

pátek 18. dubna 2014

Přírodní tip: Růžový jíl


     Jíly jsou super, to je bez debat. Doma mám marocký, růžový, zelený a bílý a rozhodně mám v plánu vyzkoušet i další, které trh nabízí. (Možná články zpětně přejmenuju na 50 shades of clay, haha.) Růžový poslední dobou využívám nejvíce. Teda, jasně, po marockém stále sahám, když si myji vlasy, růžový jíl, často zvaný také francouzský, je pro mě momentálně nejlepší volbou, co se péče o pleť týče. 

    Kmotřičky víly se na mně vyřádily a jsem alergik na všechno s citlivou pletí s velkým sklonem k akné, která ale zároveň ráda vytváří šupinky, kdykoliv se naskytne sebemenší příležitost. Prostě zlatíčko. Dá se ale říct, že s růžovým jílem nešlápnete vedle, ať už je na tom vaše pleť jakkoliv, narozdíl od jílů ostatních, které jsou pro různé typy pleti více či méně vhodné. 

    Nějakou tu formalitku na začátek. Jedná se, jako u v podstatě všech jílů, o sušený jíl, respektive mix sušených jílů - červeného a bílého. Přízvisko "francouzský" asi chytrému čtenáři napoví, kde že se bere. Je bohatý zejména na křemík, hliník, železo, hořčík, sodík a další spoustu prvků a jejich oxidů.


    Hned jako první bych vypíchla fakt, že ani majitelky velmi suché pokožky se jej nemusí bát jako čert kříže. Po nánosu zeleného jílu bych se po deseti minutách musela mazat snad samotnou definicí mastnoty, abych neměla ten šeredný pocit napnuté pleti (vždycky si tak připadám jako mozkomor); přebytečného kožního mazu vás růžový jíl zbaví, ale nevysaje vám zároveň jeho zásoby na čtrnáct dní dopředu a při pravidelném používání jeho produkci reguluje na optimální úroveň.(Tábor žen s mastnou i tábor žen se suchou pletí, jásáme, 3, 2, 1, teď!)

    Efekt růžového jílu, kterého si všimnete hned, je viditelné optické zmenšení pórů; jasně, neexistuje nic jako rozšířené a zúžené póry, póry nejsou žádné svaly. O jejich rozšířený vzhled se starají nastřádané nečistoty, které mají jemné částečky růžového jílu schopnost vytáhnout více než perfektně. 

    Jednou z nejvíce ceněných vlastností růžového zázraku je detoxikace; jeho negativně nabité částice přitahují opačně nabité toxiny, které tímto eliminují. Podobně dokáže jíl zneškodnit i zbytky makeupu nebo cokoliv jiného, co si v pórech vesele bydlelo a prudilo. 

    Dlouhodobě toto samozřejmě znamená ústup akné, menší tvorbu černých teček, proti kterým je tak těžké bojovat (zkuste růžový jíl smíchat se sodou podobně jako marocký; bájo!) a předcházení dalším kožním chorobám způsobeným bakteriemi. 

    Možná s pomocí růžového jílu řeknete i bye-bye celulitidě, která je údajně způsobena právě nastřádanými toxiny v dané oblasti. (V tomhle tématu jsem ale velký nevzdělanec, tudíž mi promiňte, plácám-li kraviny.)

    Při pravidelné aplikaci masky by měly starší ženy zaznamenat také lehkou redukci vrásek a vypnutější pleť. Toto zapřičiňuje lepší produkce kolagenu a elastinu. (Bohužel v necelých jednadvaceti posoudit nemůžu.) Na vlastní kůži ale znám projasňující efekt jílu - logicky, smývání masky je v podstatě velmi jemným peelingem, při kterém se zlepšuje cirkulace krve a stará se o rychlejší obnovu buněk. Trápí-li vás jizvy a hyperpigmanetace, i s tímto by měl jíl pomoci, díky regeneraci tkání a právě výše zmíněné obnově buněk.

    Efekty, které by se podle některých článků měly dostavit a na které stále čekám, je ústup tmavých kruhů pod očima a ústup viitelnosti žilek. Tak třeba někdy za dýl, no. 

Ach, jak růžové.

    Občas jsem také narazila na názor, že je lepší používat masku na noc, jelikož může zanechat pigmenty v pleti (které ale přes noc kůže jaksi vsákne a ráno o nich nevíte) - nikdy jsem ale nic podobného nezaznamenala. 

    Masku používám 1-3x týdně podle stupně lenosti a mixuji ji klasicky s vodou. Někdo přidává esenciální olej, někdo vodu květinovou, proti gustu, víte jak. Na pleti nechávám působit deset minut, poté smývám vlažnou vodou.


    Co vy a růžový jíl? Znáte/používáte/chcete/milujete/nenávidíte? Jaký jíl je vaší srdcovkou?

    Mějte se krásně,
    M. 


P.S. Za 59kč/100g docela kauf. Vydrží možná ještě mým prapravnoučatům. (Zdravím do budoucnosti!) Např. zde.

P.P.S. Jsem myslela, že ten článek nedopíšu, jak mám mrtvý ruce od zdobení vajíček. Zatracený tradice. Stejně z toho budu dělat ještě v pondělí večer pomazánku.

neděle 13. dubna 2014

Špaldové perníčky (jedeme si velikonočně)


    Jsem děvče od Pardubic a perníčky jsou pro mě tím, čím je pro Plzeňáka pivo, pro Oloumoučáka syrečky, pro Itala pizza a pro Somálce nic. Taková ta položka, co by vám asi běžně splývala s ostatními, ale protože je to „vaše“, jste na to patřičně hrdí a kromě vztahu chuťového vám tam vznikne i vztah citový.
 
    I proto jsem schopná napéct perníčky několikrát do roka (konkrétně toto jaro je mám za sebou již třikrát). U nás doma se vždy peklo podle vyhlášeního tetina receptu, přišlo mi ale zbytečné se ládovat perníčky z takového množství bílého cukru a klasické mouky, takže jsem začala pátrat po alternativách.

    Jenže jak to tak bývá, ani alternativy, které internet nabízel, nebyly dvakrát podle mých představ. Přirozeně mě jako velkého kreativce nenapadlo nic jiného, než vymyslet si těsto vlastní (když jsem si dovezla z koleje domů těsto a oznámila, že autorem je moje nekuchařská hlava, maminka jen lomila rukama a v očích měla čirou hrůzu) - a světe, div se, ze splácaniny několika alternativ včetně těch, které existovaly pouze v mé mysli, vznikly perníčky, které jsou nejen poživatelné, ale dokonce opravdu dobré. Takže tu máte recept. 

    Bee perníčky (pěkně samolibě, tak je to správně):

  • 600g celozrnné špaldové mouky
  • 100g medu
  • 150g třtinového cukru
  • 70g másla
  • 30g kokosového oleje
  • 4 lžíce mléka
  • 2 lžičky jedlé sody
  • 1 lžíce skořice
  • 4 žloutky
  • 3 lžíce perníkového koření (já dávám i více, nejradši bych jedla perníkové koření po lžičkách, ale i ty tři lžíce jsou relativně dost)

    Na těsto smíchejte nejdříve žloutky, rozpuštěné máslo, med, kokosový olej, cukr, mléko a koření; s mícháním si dejte načas, aby se cukr stačil lehce porozpustit. (Velmi nepolhreichovsky dávám tuto směs bez žloutků nejdříve pěkně nahřát na topení, svádějme to na kolejní podmínky k vaření.) Následně vmíchejte mouku a sodu a vypracujte těsto. Pokud čekáte na táhlejší, dobře spojité těsto, čekáte zbytečně. (Těsto se relativně snadno drolí, zase se ale nelepí na váleček, jupíjej.)

    Nechte odležet 1-2 dny v lednici, poté z vyváleného těsta vykrajujte, co srdce ráčí a formičky dovolí. 

    Perníčky pečte při 180 stupních 5-10 minut. Doba se může lišit dle typu trouby, záleží také na vašich preferencích; vyndáte-li perníčky dříve, budou měkčí a nadýchanější, například můj tatík je ale preferuje až na hranici připálení. Obecně jsou perníčky podle tohoto receptu spíše „sušenkovaté“ a křupavé. 

    Nápad na zdobení barevným marcipánem jsem našla v aktuálním čísle časopisu Apetit a připadá mi to nádherně velikonoční (a jednoduché; stačí pouze vyválet, vykrojit a nalepit pomocí vodou na perníček); máte-li ale pár hodin času a pár set nervů k obětování, směle do zdobení bílkovou polevou! (Na tu sbírám energii celý rok a následně vyplácávám na Vánoce.)


     Mimochodem, tušíte někdo, proč se moderní formičky vyrábí z plastu? Jako já vim, že je hrozně pěkný, že si koupim formičky vajíčka a beránka a slepičky, který jsou zelený, v sadě s žlutejma formičkama kuřátka, kytičky a jánevimčeho, ale vykrajování těma neostrejma hranama je prostě za trest. No nic. 

    Radši mi povězte, co pečete na Velikonoce vy? Nějaký superrecepty? Dřímá ve vás taky perníkovej Pardubák? Já plánuju ještě anglické hot cross buns, protože kromě perníkářky jsem velká milovnice všeho anglickýho, včetně tý bídný kuchyně. (A chuděru babičku, u které Velikonoce slavíme, nutím do obarvení těsta beránků a podobnejch kravin nazeleno; když jsme to dělaly před pár lety, byla psina čekat na telefonáty jejích kamarádek, které pod čokoládovou polevou svého beránka nacházely ostře zelenou barvu. Dvakrát pokoušet infarkt stejným způsobem je ale takové nevelikonoční, takže prej nic.)

    Mějte se krásně,
    M.
  
 



sobota 12. dubna 2014

Přírodní tip: Sezamový olej


    Uf, už je to teda pěkná doba, co se tato rubrika dočkala příspěvku, a zasloužila bych pár facek, jelikož těch pokladů, co čeká na článek, mi doma pláče spoustu. Protože právě sezamový olej mi poslední dobou obzvláště přirostl k srdci, volba padla na něj. A na konci článku asi budete tušit proč. 

    Sezamový olej jsem dostala od firmy Saloos (děkuju!) a než se mi objevil doma, netušila jsem, že kromě kokosového oleje budu nějaký tak hojně využívat. 

    Olej jste zatím mohly vidět pouze v jednom "receptu", a sice receptu na oční krém. Není to náhoda - sezamový olej je velmi ceněný pro svůj obsah minerálů a vitaminů, zejména potom vitaminu E (klik a pochopíte, s jakým borcem máme tu čest), přes svou hutnost díky vysoké viskozitě velmi dobře penetruje pokožku a vyživuje ji zevnitř. Obsahuje také další mocný antioxidant - sesamol, který má schopnost chránit pleť před toxiny a předčasným stárnutím. Olej poskytuje přirozenou ochranu proti slunci, nejčastěji se uvádí SPF 4-6.

    Na denní použití pro mou (jo, řeknu to na plnou hubu, pchá) ještě mladou pleť nepřipadá v úvahu, starší a sušší pleť by mohla z oleje velmi dobře benefitovat a substituovat jím denní krém - koneckonců, SPF, check, perfektní výživa, check, antioxidanty, check, co víc chtít. 

    Já jsem si oblíbila použití, které jsem objevila kdysi na jakémsi zahraničním blogu v článku o "beauty tajemstvích" asiatek (neuplyne den, kdy bych jim krásnou pleť nezáviděla, také vám připadá, že stárnou tak 100x pomaleji?) - stačí pleť potřít sezamovým olejem, chvíli masírovat (olej zlepšuje krevní oběh a pleť po něm září jako po OCM obecně), následně smíchat další kapku s hrubší rýžovou moukou a použít jako peeling. Po smytí vlažnou vodou si prostě vejskám.

    Zaujal mě také recept na noční sérum, které si umícháte z jablečného octa, sezamového oleje a vody, obávám se ale, že doporučený poměr (1:2:1) bych nedala, páč se můj nos s octem nekamarádí a celou noc bych prostě nezvládla. Z kosmetického hlediska to bude ale báječné - na jedné strašně velmi výživný olej, na druhé straně bakterie vraždící a proti barevným nerovnostem bojující ocet. 
    


    Ještě známější je sezamový olej jako vlasový zázrak, a to za sebe můžu potvrdit. Jednou týdně míchám sezamový olej s Khadi vlasovým práškem (recenze brzy) a nanáším na 20 minut - tak vyživené, hladké a lesklé vlasy, jako po této směsi, jsem nikdy neměla.

    Co se týče vlivu na růst vlasů, posoudit nemohu, vzhledem k tomu, že jsem lenoch líná a toto neprovádím pravidelněji - podobně jako olej jojobový by ale pravidelná masáž sezamovým olejem měla časem dopomoci k delším a silnějším kadeřím, stejně jako odpomoci od lupů a zastavit padání vlasů.

    Naučila jsem se také používat olej jako ochranu proti horkému vzduchu, když nemám jinou možnost a musím sáhnout po fénu. Dříve jsem používala silikony nabité dostupné přípravky, kapka oleje vetřená do vlhkých vlasů by ale podle některých studií měla fungovat stejně, ne-li ještě lépe - penetruje povrch vlasů a chrání a chladí zevnitř. 

    To by bylo k beauty využitím - na začátku článku jsem ale indikovala mnohem více. Takže, co tu máme dál?

    Pamatujete na OPM? Právě sezamový olej je podle ajurvédy na čištění ústní dutiny nejvhodnější. A já ajurvédě věřím. Zhýčkaná kokosákem jsem tedy přešla na sezamák, co se OPM týče - a po prvních pár použitích jsem si na nezvyklou, velmi oříškovou a mastnou chuť zvykla. (Jo, kdo by byl řekl, že má olej mastnou chuť. Ale tahle je nějak víc mastná, jestli mi rozumíte. No nic.)

    Na OPM za pomoci sezamového oleje se mi líbí, že vytažené hnusíky opravdu "vidíte" (narozdíl od kokosového). Po těch dvaceti minutách válení v puse totiž vyplivnete úplně bílou tekutinu.

    Máte-li v oblibě asijskou kuchyni, rozhodně vám olej nesmí chybět. Na psí uši, na kočičí svědomí, zeleninové stir-fry chutná připravované na sezamovém oleji o 100% lépe. Jeho konzumace je mimo jiné velmi prospěšná, například co se vysokého krevního tlaku týče. 

    Pokud máte děťátko a nejsou vám cizí babské rady, můžete zkusit jeden z tipů tradiční čínské medicíny. Vmasírovávání oleje do dětské pokožky má totiž prďolům pomoci se zklidnit a usnout. (Což zní jako to pravé pro utahaného fotra.)

     A jestli čtete tento článek, jste muž a vaše přítelkyně/manželka se jednou měsíčně mění na pár dní v Cruellu DeVille, zkuste jí nějaký to jídlo se sezamovým olejem uvařit - tyrosine, který obsahuje, by měl s PMS zatočit. (Protože je možnost, že tento článek čte muž, velmi malá, poslední odstavec ignorujte, všechny přece víme, že jsme líbezné a nic jako PMS nehrozí. I když, Tome, pokud to čteš Ty, ignoruj závorku a pěkně mi navař;-)).
 
    Takže, sezamový olej - máte ho i vy ve své domácnosti? Pokud ano, na co ho používáte? Máte nějaké oblíbené recepty? Hrňte to sem, dokud mě vaření baví!

    Mějte se krásně,
    M.

P.S. Děkuji firmě Saloos za poskynutí oleje (a tím pádem i za ještě prohloubenější fascinaci tím, jaké zázraky příroda skýtá.)
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...