pátek 28. března 2014

S DIY za lepším životním prostředím

Zdroj
 
     Krásné páteční ráno všem!
 
    Doufám, že nejste momentálně ve stavu maximálního vytížení, protože by bylo fajn, kdybyste klikly přesně sem. Ne, nejedná se o proklik na asijskou stránku s levným oblečením, za který budu mít dvacet halířů. (Třeba někdy příště.) Vyskočí na vás totiž animovaný sitkom. Má milovaná Futurama, která epizodou "Drtivý odpad" odkazuje do patřičných mezí všechny, kteří tvrdí, že čučet na sitkomy je ztráta času. Jelikož takový sitkom může člověka dovést až k samotnému zamyšlení. Fakt. 
   
    Protože - přemýšlely jste někdy, co se stane se vším tím odpadem, který nevyužijeme? Musím se přiznat, že samotnou mě až nedávno napadlo, že život rtěnky nekončí tím, že za prázdným (a uvnitř správně zmatlaným) obalem zapadne víčko odpaďáku. 
 
    Nebudu vám říkat, ať se své rtěnky vzdáte. Upřímně, já se jí také nevzdám. Snažím se ale vybírat si svůj dluh jinde. Jmenovat vám tu můžu třeba geniální Bobble láhev, díky které jsem na PETku nesáhla už dva roky a ze které každá voda chutná lépe (nehledě na to, že ta láhev je prostě pěkná, cool a potvora sklízí komplimenty, kde jí vytáhnu). 

    Hlavně se tu chci ale rozepsat o DIY projektech, a to nejen o kosmetických, které znáte z mého blogu - DIY teď prostě frčí a návody se hemží internet. A ačkoliv si nemyslím, že by primárním účelem nadšených kutilů bylo chránit životní prostředí, je to příjemným vedlejším efektem. 

Zdroj

    Chcete nějaká čísla? Jedno pro vás mám. Je to jednička. Od doby, co si míchám vlastní kosmetiku, jsem spotřebovala jeden jediný kelímek na pleťový krém. Tedy, spotřebovala - stále ho spotřebovávám. Míchám si do něj dávky totiž pořád dokola. Další čísla? Žádný problém. 4 tubičky od balzámku na rty (klasický, malinový, borůvkový a zabarvený kouskem rtěnky). 1 kalíšek na oční krém. 0 obalů od mýdla. 1 kelímek s aktuálním peelingem. Což máme za rok. To by bylo zhruba moje "Spotřebováno", co se pečující kosmetiky týče. 
   
    (O tom, kolik silikonů, polythylenů, methylparabenů, isopropyl myristatů a dalších lahůdek díky mému přechodu na přírodní, popř. vlastní kosmetiku znuděně dál čeká na poličkách drogerií a parfumerií, se netřeba rozepisovat.)

    V DIY projektech ale kosmetika nehraje prim. Za pomoci vlastní fantazie nebo návodů od internetových kutilů si pomalu vytvoříte i - (pauza na dlouhé přemýšlení něčeho, na co návod na internetu není) - (konec pauzy a vítězoslavný úsměv způsobený zjištěním, že si vytvoříte fakt všechno) - všechno. Čímž větu ztrácím češtinsky, vy mi ale určitě rozumíte. 
   
Zdroj

    Často se v komentářích dočtu, že nejste šikovné a tudíž si krém bohužel neumícháte - ale o tom to přeci je, no ne? Chybami se člověk učí. Mně se také zřídkaco povede napoprvé, a kuchařka jsem třeba vyloženě hrozná. Ale DIY je výzva. Díky DIY se zdokonalujete, zužitkujete čas, který jinak trávíte prokrastinováním na internetu (nebo třeba koukáním na Futuramu), procvičujete mozek a podle studií bojujete mimo jiné proti Alzheimerově chorobě. 

    A také chráníte životní prostředí. Krém namícháte nespočetněkrát do jednoho kelímku, aniž byste musely vyhazovat peníze za jiný. Sušenky a domácí perníčky napečete do parádní pixly bez toho, že by předtím trávily pár měsíců v plastových obalech. Místo drahého stojanu na šperky si vytvořte vlastní dle svých představ, třeba za pomoci rozstříhaného trička, kterému jste podlehly ve slevách. Ta pěkná sklenička od zeleného čaje True Tea vypadá mnohem stylověji než váza, když do ní hodíte usušenou růži. 
   
    DIY tvoření je zábava s přidanou hodnotou. A ať už se do toho vrhnete z jakéhokoliv důvodu, radost z dobře odvedené práce, povedeného výrobku, který je navíc originálem, ušetřených peněz a třeba i zužitkování něčeho, co už se dávno mohlo válet na skládce, je k nezaplacení. 
   
Zdroj
   
     Zkrátka žijme trochu více LOHAS - užívejme s mírou, mysleme na planetu a mysleme na lidi. Odhoďme sobeckost a zkusme tu, mnohdy nedoceněnou, nádheru, co máme kolem sebe, zachovat pro potomstva potomstev našich potomstev. Stojí to za to!
   
Sponzoři úžasného LOHAS projektu

    Děkuji magazínu LOHAS za nabídku zúčastnit se skvělého projektu. Rozhodně nezapomeňte sledovat LOHAS na Facebooku, kde mimo jiné najdete odkazy na skvělé články na toto důležité téma od dalších blogerek (a pokud se vám článek líbil, dát mu palec hore!)


    Mimochodem...
    Jak to bude s tím odpadem? 
   
   Futurama na to má svůj názor. Američané ho zkrátka v roce 2052 vystřelí do vesmíru. V roce 3000 se ale vrátí a jen velkou náhodou a díky genialitě (a bordelářství) jednoho z hlavních hrdinů bude nakonec velká katastrofa odvrácena. 
   
   (Nutno říct, že tady morální ponaučení končí, jelikož je odpad odmrštěn novou koulí odpadu. Americké děti mohou být tedy dále šťastné a u Futuramy konzumovat cheeseburgery z voskovaného papíru, který se recyklovat nedá.) 
   
    Jako jo, člověk se tomu může smát. Jen potom doufejte, že vás nezmrazí do roku 3000 a že se s tou velkou koulí našeho odpadu nebudete muset prát vy.

    
    A jak je to se vztahem k životnímu prostředí u vás? Je váš hlas zelenej? Recyklujete? Copak jste si naposledy vyrobily/upekly/přetvořily pěkného? A kdo z vás cítí aspoň malou motivaci vzít nůžky, ruličku od toaletního papíru a udělat něco parádního?

    Mějte se krásně,
    M.
    

středa 26. března 2014

DIY: Dark angels


    Přeji všem krásný den, a konečně se hlásím s dalším Do-It-Yourself! Mrzí mě, jak málo stíhám v poslední době přispívat a že se tu poslední dobou objevilo málo kosmetických návodů, bohužel toho mám se školou, brigádou a dalšími povinnostmi až nad hlavu. Plus jsme se zrovna přestěhovali na koleji (o tři patra níže, big change) - do zhruba dvojnásobně velkého pokoje, takže se ve mně teď probouzejí tajné touhy a (ne)talenty dekoratérky pokojů.

    Pokud jste někdo viděl v pátek večer v metru dvě blondýny, z nichž jedna táhla obří dřevěnej stůl z Ikey a druhá se za ní styděla, byly jsme to já a ségra. 

    Ale zpátky k dnešními projektu! To, že mám ráda Lush, i přes nedostatky, jako je (dle mého názoru) zbytečné používání sulfátů, parfémů a parabenů, víme. Že se dá třeba roládka Angels on Bare Skin vyrobit levou zadní, víme. A naprosto jednoduše a během snad pěti minut se dá vyrobit i o něco málo hrubší peeling, Dark Angels, který jsem si poslední dobou zamilovala. 


     Budete potřebovat:
  • marocký jíl (popř. jiný) - např. zde
  • třtinový cukr
  • aktivní uhlí - např. zde
  • avokádový olej - např. zde
  • kosmetický glycerin - např. zde
  • esenciální olej dle vašeho přání (nemusí být)


    A opět to bude pekelně jednoduché. Stačí vám totiž smíchat čtyři lžičky jílu, dvě lžičky cukru, 1/2 lžičky aktivního uhlí (nutno dodat, že jemně namletého, samozřejmě); k promíchané směsi přidejte lžičku avokádového oleje a lžičku glycerinu. Jelikož kvality sypkých ingrediencí se mohou lišit, můžete potřebovat jiné množství tekutějších složek; cílem je dosáhnout konzistence vlhkého písku. Jako velké finále můžete do hotového peelingu vmíchat kapku esenciálního oleje (geránie se řadí k jedněm z mála, které beru na milost).


    Když dojde na použití, stačí trochu směsi smíchat v dlani s vodou a jemně obrousit obličej; následně teplou vodou smýt. Uhlí absorbuje přebytečnou mastnotu, třtinový cukr jemně, ale důkladně zdrbe staré kožní buňky, o veškerých úžasňárnách marockého jílu se můžete dočíst zde a avokádový olej se postará o to, aby pleť neměla sklony vytvářet větší množství mazu, zásobuje vitaminem E a hydratuje. 


    Mimochodem, když si k ingrediencím přičtete Sodium Lauroyl Sarcosinate a parfém, máte totožný výrobek, jaký si můžete v kouzelném obchůdku koupit (za méně kouzelnou cenu). 

    Já jsem si tento peeling zamilovala a šmrdlám se s ním, i za cenu následného omývání umývadla, relativně často. V Lushi ho doporučují spíše na mastnější či normální pleť, s čímž naprosto souhlasím, sušší však může z temných andělů také benefitovat (koneckonců, předsudek, že by sušší pleť neměla používat peeling, je předpotopní), ale samozřejmě s mírou. 

    Co vy a Dark Angels? Zkoušely jste? A čím momentálně "drbete" pokožku vy?
   
    Mějte se krásně,
    M.


P.S. Hotový výrobek skladujte v lednici.
P.P.S. Množství na obrázku je z dvojnásobné dávky, jen abyste se nelekly:-)

neděle 23. března 2014

Tónovací krém s měsíčkem a jantarem od Alverde

Zdroj; upraveno ve Photoshopu
    Byla jednou jedna holčička, vlastně docela velká holka, a ta měla odjakživa problémy s pupínky. Dělala, co se dalo, aby ty potvory neměla, sem tam byla pleť lepší, sem tam byla pleť horší, vytvářela cykly jako v ekonomice, aby se holčička náhodou nenudila.

    Až jednoho krásného dne se holčička probrala, řekla si, že teď pleť už delší dobu nezlobí a vypadá slušně, a že by ji mohla odměnit tónovákem. Protože co jinýho než koupě tónováku dokazuje, že to krytí už tak potřeba není, žejo!

    Inu rozbila holčička prasátko a svých sto korun investovala do krému, který jí v drogérce padl do oka - přírodní tónovací krém od Alverde s měsíčkem a jantarem. Na první pohled fešák s líbivým složením. 

 
    Nedočkavě se holčička odlíčila ještě toho dne, aby zjistila, jak že ten tónovák vypadá. No, a nebyla to až taková pecka, ale vzhledem k tomu, jak se na něj těšila, to byla ochotná odpustit. Nanášení byla docela věda. Totiž, abyste nanesli tónovák hezky a beze skvrn, potřebujete na své straně mít rychlost blesku a šťastný kmotřičky víly k tomu, jinak s krémem už nepohnete a udělá vám supermapy. Ale jsme v pohádce a dejme tomu, že se to holčičce s trochou snahy podařilo. 

    Odstín light-medium, který je jediný dostupný v drogérii, sice zhruba odpovídá kategorii light-medium, totálně ale neodpovídal naší hrdince - ale co, zdravý opálení; po zamazání přechodů na krk to bylo v cajku, koneckonců, na léto by to byla paráda. Výsledný efekt byl dokonce docela dobrý, pleť vypadala zdravě a sjednoceně, krém vytvářel takový ten "dewy" finiš - ani moc matný, ani moc lesklý. 


      Jenže jak to tak v pohádkách bývá, vždycky se najde nějaký ten hajzl, který se snaží štěstí hrdinky překazit. Tentokrát tím hajzlem nebyl nikdo jiný, než zmíněný tónovák. Hned večer totiž holčička u zrcadla objevila tři bolestivé pupínky. Shovívavě to přisoudila svým pleťovým cyklům, přešla to a ráno nadšeně sáhla po tónovacím krému znovu.

    Jenže to neměla dělat. Do večera se množství bolestivých pupínků stačilo ztrojnásobit, a řeknu vám, bolely jak kráva. Konečně holčička procitla, tónovák pohřbila na dno krabice s kravinama a pokud ještě neumřela a krabici nespálili, je tam ten krém dodnes (pokud ho někdo z vás nechce, muhahaha).

    Mimochodem, po vysazení krému se holčičce nové pupínky neudělaly. Do týdne je všechny vyléčila, dnes po nich zbyl sem tam stroupek. Omluvila se svým vyzkoušeným bíbíčkům a znovu ani nepomyslela na to, že by je podvedla s nějakým hnusným tónovákem.

Zdroj

     A ponaučení z této pohádky?
  •  ne všechno, co je bio a přírodní, je bezva
  •  majitelka problematické pleti by mohla dostat i lepší nápad, než přecházet od vyzkoušených fungujících BBček (promiň, Missho) k novým neznámým potvorám
  •  krém od Alverde je krutější než všechny Disney čarodějnice dohromady

    Pokud je vaše pleť dokonalá a nikdy vás nijak netrápila (závidím), krém si klidně kupte a možná se vám i bude líbit. Koneckonců, je za stovku, přírodní, hydratační, docela fajnově voní a po megarychlém nanesení vypadá dobře. 


    Pokud máte pleť se sklony k pupínkům a nová image Popelky z úvodní fotky vás úplně nechytla za srdíčko, vykašlete se na něj.

    Co vy a kosmetičtí "hajzlové"? Komu se vás podařilo "vysypat"? Varujte mě v komentářích, prosím!
 
    Mějte se krásně,

    M.


P.S. Veškerá podobnost hrdinky se skutečnými osobami je čistě náhodná.
P.P.S. Kecám, není. 
P.P.P.S. Jasně, tohle je děsně subjektivní záležitost. 

sobota 22. března 2014

Kdo vyhrál?

Zdroj

     Po megadlouhý době vás zase zdravím! Jak asi spoustu z vás z Facebooku ví, měla jsem problémy s internetem, respektive jsem ho pár dní prostě a jednoduše neměla. (A jakkoliv spousta lidí tvrdí, že je to oblažující, mně to vůbec oblažující nepřišlo, jsem ztracená.)

     Ale internet mám právě včas, abych mohla vylosovat jednu z vás, ke které poputuje lak, mořské houbičky, mýdlová kačenka a extrakt z goji. Do soutěže se vás sešlo krásných 69. Za všechny komentáře moc děkuji, některé mě rozesmály, díky jiným jsem se červenala, bohužel odpovídat na ně nebylo v mých možnostech (na mobilu zvládnu komentáře číst, kdybych se na tom ďábelskym stroji pokoušela o něco víc, asi bych ho musela roztřískat).

    Do boje jsem znovu povolala randoma, který tentokrát nemířil vysoko - balíček poputuje totiž k číslu 5, pod kterým komentář vložila Nana Hoshiryuu - gratuluji, ozvi se mi na mail s adresou do pondělní půlnoci!

 



    Kiss a Bee blogu každopádně o moc více než půl roku není:-) A vy ostatní nezoufejte, jelikož se pro vás rýsuje další parádní soutěž!

    Mějte se krásně a tentokrát již brzy "na viděnou" (mám nafocenýho největšího hajzla mezi tónováky, a prsty mě svrbí, abych ho už zhanobila i veřejně).
    M.

P.S. Málem bych zapomněla - pokud máte chuť mrknout na rozhovor, který se mnou pro studentpoint.cz udělala Kamča z My Purple Ice Cream, klikněte sem:-)

neděle 16. března 2014

Pozdrav z World of Beauty & Spa: Minisoutěž


    Přeji všem báječnou neděli, a proč to hned od rána nevohulit a nezlepšit ji malou soutěží, že! Natálka byla tak hodná, že mě s sebou vzala na veletr World of Beauty & Spa. Jasně, že jsem neodešla s prázdnou. A jasně, že z toho neodejdete s prázdnou ani vy!
 
    Pokud čekáte fotoreport, musím vás zklamat. Zrcadlovka se mi s sebou tahat nechtěla, digitály se v naší domácnosti neustále kamsi ztrácejí (a nacházejí se až tehdy, kdy je nikdo nepotřebuje), krom toho bych asi beztak nebyla schopná na chvíli koukat na všechnu tu parádu kolem přes objektiv... No, nechť vám to vynahradí soutěž! (Třeba vám taky trochu zvedne koutky informace, že Natálka chová šneka. Čekám, kdy na trh přijde s vlastní řadou bíbíček.)



     A o co že soutěžíme? Jedna z vás se může těšit na:

  • dvě houby z Karibského moře (pokud nevíte, na co je taková houba dobrá, klik na článek sem, já je miluju)
  • kačenku - přírodní mýdlo s mandlovým olejem
  • lak Jordana v odstínu Boy Oh Boy, který jsem obdivovala u Péti
  • extrakt ze zázračných plodů goji, který se údajně buď používá jako sérum na pleť, nebo se naředí s vodou v megazdravý nápoj


    Co se týče mých nákupů, mám v podstatě totéž, co budoucí výherkyně (až se potkáme se stejným lakem na nehtech - úplně ho vidím v letních sandálkách - budeme mít jasno:-)).

    Kromě zásoby mořských hub, laku a extraktu z goji jsem si u stánku Saloos pořídila esenciální olej geránie, který jsem nutně potřebovala již delší dobu, neodolala jsem ajurvédskému kondicionéru indické firmy Khadi, na který jsem děsně zvědavá, a (bohužel) jsem si vzala i rtěnku Milani, která na mě snad působí jako medúza či co - stačí zvednout víčko a už mě vysušuje, natož když se s ní napatlám. Škoda, odstín je to krásný. Koneckonců, brzy ho asi uvidíte nafocený do rubriky Tohle ne!.

    Mimochodem, objev veletrhu? Existuje korektor, který "mi padne". Opěvovaná Catrice v kelímku je na mě příliš žlutá a zdá se, že tato paletka korektorů od Sleeku mi byla vyrobená na míru. Jasně, že jí už neměli a zbyl jen tester. Jasně, že zbyly v regálku s korektory pouze paletky číslo 4 a 5. (Ty odkazy si fakt rozklikněte, páč v Česku tohle hrozně užijeme.) Třeba to dá výrobcům signál, že žlutý a tmavý odstíny tu fakt nekupujeme, protože chceme, ale protože nám tak nějak nic jinýho nezbejvá.

    Oukej, tak jsem si vylila srdéčko - teď k věci. 

    Co udělat, abyste se mohly zúčastnit soutěže?
  • klasika, buďte pravidelným čtenářem Kiss a Bee (FB/GFC)
  • napište mi komentář (jakýkoliv - poznámku k blogu, informaci, co máte k obědu nebo jestli chováte šneky na bíbíčka, nějakej dobrej vtip - já znám jenom jeden*, a ještě mě od těch čtrnácti, co jsem ho vyprávěla poprvý v záchvatech smíchu, nějak omrzel)
  • email po vás nechci, naopak po vítězce budu jako vždy chtít, aby se mi po vylosování ozvala

    Jelikož se jedná opravdu pouze o minisoutěž, dám vám i minidobu; v pátek 21.3. o půlnoci končí doba pro zadávání komentářů a hned v sobotu zde najdete výsledky.


    Tak co mi povíte zajímavýho?

    Mějte se krásně,
    M.

* Přijde Mikuláš do Somálska a ptá se: "Děti, byly jste celý rok hodné?" Malé somálské děti křičí: "Byly, byly!"; Mikuláš si je prohlédne a pokračuje: "Jste ale nějaké hubené, papaly jste?" Děti se lehce zarazí: "No, nepapaly..." "Kdo nepapá, nedostane dárky!"

pátek 14. března 2014

Tag: V peřinách

Sourozenecké foto: Mičuda a Čeněk

    
    Tak si takhle čtu příspěvek u Týnky, tagy já ráda a tenhle je zvlášť fajnovej, jak by taky mohlo něco zaměřený na spánek bejt jiný. A na konci se dočtu, že mám babu! Tož tu to máte. (Vážně, ještě pár podobnejch tagů a víte o mně i věci, co já sama ne.)


    Bez čeho neodcházím do peřin?

    Tak v první řadě musím zmínit plyšáky (a samozřejmě Toma). Na koleji s námi bydlí od nepaměti obézní slovenská ovce Mičuda, před třemi týdny jsme k ní po velkém rozhodování pořídili opičáka Čendu (páč má smutný očička, v obchodě na mě dojemně koukal a Tom má taky měkké srdéčko). Zatím dobrý, Mičuda se ujala role staršího sourozence zodpovědně. 

   Doma jsem se snažila vypěstovat podobný milý zvyk se svou kočkou Roxinou. Jelikož já mám na kočky alergii a ona drápy a věčnej hlad, neukázalo se to jako nejlepší nápad a po pár oboustranně nepříjemných nocích jsme to vzdaly.


     Svůdné sansoussi nebo pohodlné pyžamo?

    Jak kdy. Obojího mám spoustu a obojí mám ráda. Ale přiznám se, že nejlíp se mi spí v Tomových starých tričkách (a neříkejte, že taky nemáte lehkej fetiš na trička vašich bojfrendů!). 
    Mimochodem, to slovo na "s" slyším prvně. Odkud to, proboha, pochází?

    Kniha?

    Hm, ne. U nás se usíná s Futuramou/Pánem Prstenů/Medvídkem Pú namluveným Markem Ebenem. Obecně je u mě koncept čtení před spaním zabitý, asi nemám dostatek morálu, energie, svalů v očních víčkách nebo tak něco.


    Nějaký kosmetický rituálek?

    Spíš klasika typu balzám na rty a krém na ruce, i když poslední dobou si patlám i krk a dekolt. Původy má tento nový zvyk v mé zoufalé snaze spotřebovat co nejvíce kosmetických zásob, a nějak se to zakořenilo.

    Sklenička něčeho dobrého před spaním?

    Většinou litrovej hrnek zelenýho čaje jako celej den. Ráda bych pila horký mlíko, jelikožje to mňamka, jenže nemám chuť se plazit do kuchyňky a laškovat s lehce nefuknční mikrovlnkou, zatímco by se na mě, rozespalou, odmalovanou, rozcuchanou a unavenou, koukali podnapilí mládenci z protějšího bloku. (Konvici na čaj máme víceméně ilegálně na pokoji, jelikož jsme gangstas a je to těžkej swag, kterej provozuje 99,9% studentů.)

     Chrápu?
    Nevím o tom, a jelikož si okolí nikdy nestěžovalo (a že ono by se mi okolí dokázalo tlemit), odhaduju, že ne. Ale třeba často ze spaní brečím. To jsem potom ráno obzvlášť kočka.

     Snídaně do postele?

    Utopickej sen, kterej se mi splní, až budu žít v lese z medovejch perníčků, po kterejch se nepřibírá, bydlet v bedle a jezdit na jednorožcích.


    A jak jste na tom se spaním vy? Máte nějaké své libůstky? Disponujete večer energií na ohřívání mléka? Nemáte nějakou na rozdávání?

    Mějte se krásně,
    M.


P.S. Jelikož tohle smolím v 00:26, na tagy mi nezbývá síla. Nadšeně si ale přečtu vaše zpracování, hoďte mi odkaz a tagnu vás tu zpětně (nebudou-li námitky), ať to mám kompletní:-)

Díky za Gabčin příspěvek!

středa 12. března 2014

Minerální makeup - Everyday Minerals


     Že miluju BBčka, to asi tušíte. Na klasické makeupy už jsem tak nějak zanevřela, ani mě nebavily a nad žádným jsem se nepozastavila už pěkných pár let. Minerální makeupy si žily tak nějak mimo mě a lákat mě začaly až po podrobné recenzi Mitsuuko, která spíše připomíná zábavnou bakalářskou práci na téma Everyday Minerals, jelikož tam najdete snad všechny informace světa (kdo o čemkoliv od EM uvažuje, nechť si přečte megaprůvodce zde).

    Když jsme si někdy v listopadu s Mitsuuko na příjemném kafi vyměnily balíčky (nafotily je a nikdy se nedostaly k tomu, abychom to hodily na blog), měla jsem pouze matné tušení, jak takový minerální makeup funguje. Jelikož mě to děsně zajímalo, sama jsem poprosila o odsypek na vyzkoušenou (netušíc, že dostanu velkou část minerálního makeupu v originálním balení) - a tehdy začala láska. Teda, ne s Mitsuuko, s tou se máme jen rády. Jako kamarádky. Chápete.

    Ačkoliv mi odstín Light Olive nesednul a připomínala jsem s ním spíš blond pomeranč, filosofie MMU mě dostala. Přírodní makeup (většinou mica prášek, aminokyselina lauoryl lysine + různé oxidy), co perfektně drží i kryje bez toho, že bych působila jako geisha maiko a jehož semi-matte finish dokonale odpovídá mým představám o zdravě vypadající pleti? Paráda!


    Nastal tedy hon za ideálním odstínem, a to je, dámy, oříšek. Obrovský výběr odstínů považuji za největší ctnost i problém Everyday Minerals. Těch odstínů je asi nekonečně mnoho (a s každým rozkliknutým v okénku vašeho prohlížeče jich začne existovat dvacet nových). Narozdíl od tekutého makeupu není v případě MMU jedno, když se o odstín seknete - tohle prostě nerozmažete, tohle vám tu svojí barvu fakt vnutí. 

    V Biooo jsem tedy po velkém váhání sáhla po "Fair" v semi-matte provedení (na radu Mišky, jelikož matte prý působí spíše těžce a s glow odrážíte sluníčko do všech stran). Sekla jsem se jenom trošku. Fair ze mě dělá mrtvolu. Hodně bílá jsem i normálně, opěvovaný korektor od Catrice v nejsvětlejším odstínu na mně svítí jako žlutý zvýrazňovač, tohle mě ale povýšilo na status ducha. Což zachraňovalo míchání s Light Olive a po troše cviku jsem si byla schopná namíchat vlastní barvu. 

    Od Janičky jsem dostala v Bloboxu vzoreček odstínu Fair Medium, a k mému překvapení se blogerka, kterou jsem předtím nikdy neviděla, trefila s odstínem lépe, než já sama. Ve stavu Fair Medium jsem celý rok kromě zimy, má pro mě ideálně vyváženou růžovou a béžovou barvu a prostě sedí. 

    A tak jsem se spokojeně patlala směsí tří zmíněných makeupů a říkala si, jak budeme žít šťastně až do smrti. 

    Jenže...

    Asi jsem si to delší dobu nechtěla přiznat, ale až s časem mi došlo, že tak pěknou pleť, jakou mi udělá BB, s MMU nedostanu. Everyday minerals mi na obličeji dělal jakési "pudrové mapy", zkrátka někde na tvářích byl nacuckovaný (a bylo to sakra vidět), jakékoliv sušší místečko, kterými v zimě disponuji celkem často, zvýraznil a opticky mi připadalo, že mi snad ještě ztmavil kruhy pod očima. 

    Když si přejedu po pleti natřené BBčkem nebo tónovákem, připadá mi hladká, jemná, tak nějak akorát vyživená, s MMU je tam taková ta nepřirozená pudrovost, kterou já osobně nemusím (pudr využívám jen velmi sporadicky). 

 
    Také se přiznám, že práce s MMU je pro mě zkrátka moc "náročná". Jsem zvyklá mít celou fasádu hotovou během nějakých sedmi minut, sypání makeupu, míchání jednotlivých odstínů, míchání štětcem, oklepávání, sklepávání, vklepávání a blendění mi zabere podstatně více času. Je také těžší zakrýt chyby jako větší nános na některém místě. 

    Abych to shrnula:
  + obrovská škála odstínů
  + výběr druhu makeupu (matte, semi matte, glow)
  + vysoké krytí
  + výdrž
  + přírodní složení
  + možno dát více vrstev
  + neucpává póry

  - není nejvhodnějším společníkem na cestování
  - obrovská škála odstínů může být spíše na škodu
  - prášení
  - zdůraznění suchých míst
  - občasné vytváření map
  - horší nanášení na krémem natřenou pleť
  - časová náročnost
  - nutnost štětce

    Cena jednoho balení makeupu Everyday Minerals je např. v obchodě Biooo 369 kč. Pro mě je to cena spíše vyšší a ve finále nevýhodná, jelikož nadále raději sahám po BB a tónovacích krémech. I tak jsem vděčná za to, co jsme spolu prožili, a sem tam ze sentimentu po kulatých krabičkách sáhnu.


    Jak jste na tom vy a minerální makeupy? Jedete si na Everyday Minerals, něčem jiném či také dáváte přednost tekuťárnám? Kopete za makeupy, nebo za bíbíčka? A používáte na všechno štětce?

    Mějte se krásně,

    M.

sobota 8. března 2014

Tangle Teezer: Potřebujete ho?

Oukej, uznávám, z fotky je jasný, že zastávám názor, že ho potřebujete, když mám dva...
   
    Celý nápad na geniální kartáč vzešel ze zřejmě neméně geniální hlavy kadeřníka Shauna Pulfreyho, který údajně celý rok vymýšlení Tangle Teezeru trávil v knihovně, aby měl vše vychytáno do nejmenších detailů. Ačkoliv byl se svým převratným kartáčem nejprve odmítán, netřeba zdůrazňovat, že dnes je z něj milionář. 

    Protože, upřímně - česání někdy sakramentsky bolí. Mé vlasy jsou středně husté, délkou pod ramena, totálně rovné - nic, co by na první pohled znělo složitě. Plus se považuji za člověka, který tahání snáší velmi dobře, za trénink čehož přikládám zásluhy své o čtyři roky mladší sestře, která v jistých letech nedostatek síly kompenzovala sadistickým taháním za copánky. (Já jsem vyhrávala, jelikož jsem používala sílu i copánky. Což sem úplně nepatří.)


    I přesto jsem vždycky trpěla, s čímkoliv, od klasických hřebenů po kartáče s bůhvíjakejma štětinama, ty moje pačesy se prostě ne a ne rozčesat. (Minuta soucitu pro kudrnaté, jejichž utrpení musí být zákonitě větší, a kterým mimochodem kudrny závidím, páč moje pačesy mě nudí.)


     A potom přišel On.

    V životě si pamatujete pár významnějších okamžiků. První den na střední škole. První pusu (a jiné milostné prvotiny). Maturitní ples. Narození dětí. A tak.

    Mně se neméně významně zapsal do života den, kdy jsem si v blažených osmnácti běžela na poštu pro "zázračný hřeben", který stál tenkrát z nějakého důvodu dvakrát více, než teď. Před poštou našeho maloměsta jsem jej vybalila a celou cestu domů jsem se na ulici česala. Takže je vám asi jasný, jaká to byla bomba. Růžovej Tangle Teezer, samotná definice všech Tangle Teezerů, splnil očekávání ve všech aspektech.

     Parádní na něm je, že je splňuje pořád. Dva a půl roku denního rozčesávání, občasného převážení v kabelce (což už většinou supluje kolega), zacházení bordelářky, a pořád je jako nový. 


    Kartáče jsou navrhovány tak, aby vám tvarem perfektně sedly do ruky. V pár diskuzích jsem narazila na názor, že je to vysoce nepraktické, je to ale jen o zvyku. Když se teď náhodou potřebuju učesat a nemám po ruce TT, nějak nevím, co si s klasickým hřebenem počít. 

    Štětiny z umělé hmoty jsou dvojí délky; perfektně vlasy projedou, rozcuchávají i nejzašmodrchanější motance. Abyste je ohnuli, museli byste si na pomoc pozvat kombo Hulka a robota Bendera, protože ty potvory zůstávají fakt tak, jak je výrobce zamýšlel. 

    A protože se mi vlasy opravdu rozčesávají jako po másle, a protože jsou masáže hlavy Tangle Teezerem nejpříjemnější věcí na světě (když jsem hodná, požaduju česání), a protože jsou kartáče navíc designově pěkné, netrvalo dlouho a doma mi přistál kompaktní leopardí TT. (Což dodnes nechápu, jelikož motivy zvířecích srstí obecně moc nemusím a tajně toužím po kartáči s ovečkou Shaun, a vůči svému hřebenu se potom cítím provinile.)


    Jak je to s údajným trháním jemnějších vlasů?    Při brouzdání ve vodách internetu mě do očí praštila dvě diskusní fóra, kde si majitelky Tangle Teezerů navzájem stěžovaly, že jim kartáč trhá jemné vlásky. Což se mi úplně nepozdává. 


    Tangle Teezer má jednu nevýhodu - a sice, že v něm zůstávají vlasy a jdou sakra špatně vyndat (osvědčilo se mi šmrdlání starým zubním kartáčkem pod horkou vodou). Kromě celých vytržených vlasů tam tedy najdete i kratší vlásky, ulomené konečky. Zkrátka proto, že mají kde uvíznout; v klasickém hřebenu toto moc nepoznáte. Osobně jsem si žádného trhání nevšimla, ba naopak. Na druhou stranu si jasně vzpomínám na utržené konečky, které po mě zůstávaly jako po bitvě na zemi, kdekoliv jsem se snažila rozčesat vlasy klasickým hřebenem. Brr.



    Mimochodem, rodina Tangle Teezerů se rychle rozšiřuje. 



      Při psaní článku jsem zjistila, že mi chybí TT na rozčesávání mokrých vlasů. Ne že by se mi se stávajícími kartáči rozčesávaly špatně, ale znáte to. Ten zelenej krasavec bude můj.

    A chci i ty zatracený ovečky. 
    A modrorůžovou klasiku.
    Já je chci všechny!



     Co vy a legendární kartáč? Láska, nenávist, nebo indiference? Jakými krasavci se můžete pochlubit vy? Také u vás budí sběratelské sklony?

   
Mějte se krásně,
    M.


     P.S. Fotky kartáčů, po kterých mé srdce touží, jsou stažené z oficiálních stránek kartáčů Tangle Teezer.



pátek 7. března 2014

Co já jsem za kuchařku

Zdroj

    V nedávným špinavým článku pár z vás vyjádřilo nemalé překvapení nad faktem, že jsem relativně bídná kuchařka. Přesto jste se však na Facebooku chytly nápadu, že bych sem čas od času hodila i recept na jídlo. (Hazardéři se životem jste, to se nedá jinak nazvat.) 

    I když, myšlenka je to mazaná. Když už holka, co neumí vařit, hodí recept onlajn, asi to musí znamenat, že ani podprůměrně inteligentní jezevčík by to baštění úplně nezkazil

    Je fakt, že má-li jídlo 10 a více ingrediencí, automaticky listuju kuchařkou dál a kašlu na to. V minulosti jsem buď polovinu ingrediencí zapomněla koupit, nebo jsem je koupila, ale do receptu zapomněla přidat. Jako příklad by mohla posloužit pizza bez koření na pizzu. Nic moc, upřímně. 

    Jsem také kuchařka intuitivní, bohužel se má intuice prokázala čistě jako blbá. Třeba když jsem pomáhala máslu, aby dosáhlo pokojové teploty tím, že jsem ho rozpustila ve vodní lázni a ještě s horkým se pokoušela vyrobit listové těsto. (S kamarádem, který v tom měl také namočené prsty - a hodinky - nám tenkrát bylo čtrnáct, což nás ale neomlouvá, protože kdybych tuto zkušenost neměla, udělám to klidně i dnes. Máslo jako máslo, no ne?)


     Snažím se také spořit s časem i nádobím, co to dá. Tak třeba lososový steak. Svůj první týden na vysoké škole a na koleji jsem se rozhodla oslavit jako pravá dospělá žena, koupila jsem si flák lososa a těšila se na lososový steak se zeleninou. A kdo by špinil dvě pánve nebo nedejbože smažil na dvakrát, žejo?


     Občas ale získám pocit, že Polhreich je oproti mně břídil. Třeba když jsem na koleji před Vánoci pekla zázvorky, a sakra, ty byly dobrý! Tajemství spočívalo v tom, že jsem přidala více mouky, než bylo uvedeno v receptu. Zbaštili jsme je skoro všechny ten večer. Když jsem doma demonstrovala svůj nově nabytý talent a coby zázvorková bohyně oblažovala všechny v dosahu moudrem, že tajemství spočívá ve větší míře mouky, ještě jsem netušila, že tvořím domácí zázvorové šutry. 

    Mimochodem, doteď nechápu, jak jsem to na té koleji dokázala, muselo se jednat o jeden z vánočních zázraků. Běžne totiž válím těsto hrnkem, množství ingrediencí měřím skleničkou od přesnídávky a vajíčkem potírám za pomoci vidličky.  

    Na druhou stranu, aspoň vždycky vím, co vařím.

 

    
    Přes to všechno jsem ale kuchařka nadšená, od detoxu na nejvyšším levelu. Volný čas trávím přepisováním receptů a na koleji máme nově kuchyňskou váhu a zapékací mísu. Odmítám chodit do mensy a odmítám kupovat zmražená nebo instantní jídla. Veškeré obědy a svačiny připravuji sama s nároky, aby bylo každé jídlo zdravé, rychlé, levné a co nejjednodušší. Takže pokud jste na tom podobně, třeba vás nějaký ten recept sem tam osloví.

    Až se mi tedy povede někdy to baštění kloudně vyfotit. Bůh žehnej kosmetice, která bejvá krásná!


    Jak jste na tom s vařením vy? Level Bridget Jones, nebo Monica z Přátel? Já jsem spíše ubohá Bridget. A ačkoliv můj pan Darcy vaří jen velmi příležitostně, vaří o to líp. (Jak jen to dělá?!)

    Mějte se krásně,
    M.

čtvrtek 6. března 2014

Dobrýho šestýho

Odkaz
    Milé čtenáři, blog Kiss a Bee mi dává úžasný pocit, že už nejsem jedna z miliard. Už je nás tu přes 450, a dalších několik set návštěvníků denně k tomu. A to je přeci jen o nějaké to promile více. Beru to jako obrovské štěstí; vždy jsem inklinovala k pomáhání těm, kteří měli v některých stránkách života méně štěstí, a pocit, že má pomoc se ztratí jako zrnko soli v moři, je pryč.

    Každý měsíc šestého bych na blogu proto ráda zveřejnila podobnou nabídku, jako je ta dnešní. 

    Na portálu Pepa.cz můžete přispět pouhými třiceti korunami na terapii pro čtyřletého Šimonka, který, ač se nenarodil zdravý, má milující rodinu, která pro něj dělá maximum a nyní shání peníze na terapii, která se již v minulosti projevila jako účinná. Jeho příběh si můžete přečíst zde, kde můžete svými třiceti korunami také přispět; nezabere to víc, než pár kliknutí.

    Koneckonců, co je třicet korun? Půlka průměrného laku na nehty? Jedno pivo? 1,2 cheeseburgeru? Pro nás jednotlivě je to pouze tato částka. Pokud však každý registrovaný čtenář Kiss a Bee svých třicet korun postoupí na dobrou věc, jsme na téměř čtrnácti tisících.



    Mějte se krásně,
    M.


P.S. Proč zrovna "šestýho"? Šestka je moje milované, šťastně číslo. A o štěstí tu přeci jde :-)
P.S. Jakékoliv nevhodné a neetické komentáře pod tímto článkem budou nekompromisně mazány.

středa 5. března 2014

DIY: Lehký pleťový krém s SPF


    Ve své péči o pleť jsem zmiňovala, že opalovací krém používám denně; spoustě z vás možná přišlo trochu zvláštní, že jej nevynechávám ani v zimě, ale dá se říci, že mám lehkou fobii z photoageingu. Na téma opalováků a jejich nutnosti plánuji vícero článků, dnes ale žádnou osvětu nečekejte; dnes se bude konečně zase patlat!

    A konkrétně opalovací krém vhodný na pleť. Mým číslem jedna do této doby byl biodermácký opalovák s SPF30, nyní jsem se ale rozhodla pro opalovák domácí, jelikož mě už nebavila ani cena, ani jeho konzistence. (Koneckonců, nebaví mě konzistence žádného opalováku, pokud jej mám dávat na obličej. Připadají mi tak tekuté, že abych dosáhla cíleného SPF, musela bych nanášet a čekat na vsáknutí a nanášet a čekat na vsáknutí tak pětkrát dokola, což mi na obličeji prostě vadí. Ale možná je to jen pocit.)

    Opalovací krém, na který si dnes můžete přečíst návod, je velmi lehký, podobně "našlehaný" jako starý dobrý multifunknční kamarád, obsahuje zklidňující gel a máslo z aloe vera, lehký jojobový olej, vitamin E a oxid zinečnatý, který se stará o UV ochranu. Tak tedy směle do něj!
    

     Budete potřebovat (velké překvápko, po předchozím odstavci):
  • aloe vera máslo - např. zde
  • aloe vera gel - např. zde
  • oxid zinečnatý - např. zde
  • jojobový olej - např. zde
  • můžete přidat i arganový olej - např. zde
  • vitamin E (omlouvám se, že na fotce chybí, fotím zmateně předem a tradičně zapomínám) - např. zde
  • kapka levandulového esenciálního oleje (stejný případ)

    Do vodní lázně dejte rozpustit šest dílů másla z aloe vera se třemi díly jojobového oleje (já jsem zhruba 1/5 nahradila arganovým). Ty podivné poměry jsou tu naschvál, protože mezitím si v moždíři připravte 2 díly oxidu zinečnatého. Takové množství by vám mělo poskytnout SPF ochranu 20 a více. Zinek rozmašírujte, co to dá, ať nemáte ve výsledném krému nepříjemné hrudky.


    Jakmile se máslo s olejem dokonale promísí, přidejte trochu vitaminu E, promíchejte a nechte vychladit, případně na chvíil šoupněte do ledničky.

    Do vychlazené směsi (pozor, ne ztuhlé) vsypte prášek oxidu zinečnatého, přidejte 3 díly (stejné množství, jako jojobového oleje) gelu aloe vera a kápněte esenciální olej. Nejsem velký fanoušek jejich použití v pleťové péči, ale levanduli, pačuli, geranium a ylang ylang jsem vzala díky jejich skvělým vlastnostem na milost (více někdy příště). 


   Nakonec stačí ingredience perfektně promíchat metličkou či elektrickým šlehačem a přelít do kelímku. Trvanlivost krému by měla být dlouhá, jelikož neobsahuje ingredience přispívající ke kazivosti, naopak v něm proti podobným neplechám bojuje antioxidant vitamin E.

    Krém se krásně vsakuje a není příliš mastný, zároveň ale má, momentálně sušší, pokožka nemá žízeň. Krém jsem používala jak na pleť samotnou, tak na krém, v obou případech se žádné neplechy nekonaly, naopak (k mému neskonalému údivu, jelikož složkou aloe vera másla je kromě výtažků samotné rostlinky i kokosový olej, který se v dobách minulých neprojevil jako můj kamarád).


    Jak jsem již psala, dané množství oxidu zinečnatého by vám mělo zajistit SPF 20+; požadujete-li větší ochranu, není problém lehce zvýšit dávku. Kromě toho, že oxid zinečnatý poskytuje ochranu před UV zářením, má také antiseptické a zklidňující schopnosti. 

    Vhodný bude pro všechny typy pleti včetně citlivé, kterou zklidní aloe vera. A já jsem se do něj zamilovala:-)

    Čím se mažete vy? Jak jste na tom s opalovacími krémy, nedáte bez nich ránu, nebo je spíše opomíjíte?


    Mějte se krásně,
    M.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...