středa 15. října 2014

Postřehy z Kanady a USA (část čtvrtá, Yosemite, Death Valley, Las Vegas)


   Poslední dobou nic nestíhám. Babička mi předem k svátku nadělila novou (zelenou!) pánev, takže volný chvíle trávim v kolejní kuchyňce, celá rozradostněná, že jsem se ve svých jednadvaceti naučila palačinky; přítel mi po několika měsících mých chabých protestů stáhnul League of Legends a naučil hrát (já vždycky věděla, že to bude moje zkáza); po večerech musíme koukat na Farmu, protože Tiborovy kecy stojej za to (vždycky jsem děsně odsuzovala lidi, co koukají na reality show, než jsme navštívili Tomovu babičku na Slovensku) a na serióznější notu, co si budeme povídat, nějak se mi v tom třeťáku nakupila škola a nakonec jsem i trochu vděčná za nízkou volební účast, páč jsem v komisi měla čas přečíst pořádnej kus memoárů Tonyho Blaira, ve kterejch vidím naději na zvolení tématu bakalářky.

    Každopádně jsem ve skluzu s články, které mám sice nafocené a promyšlené, ale text se sám ne a ne napsat a fotky ne a ne upravit, tak vám dnes přináším další část našeho prázdninového cestování - fotky má na svědomí tatík a mně zbevá to okecat!


Postřeh č.1: Obří sekvoje jsou strašně chytrý stromy.


    A taky obří, žejo. Taková vyšší sekvoj strčí výškou do kapsy i Sochu svobody. Stromy jsou ale ohromně zajímavý v tom, že mají větve pouze na úplném vrcholku - jak strom roste, nejspodnější větve odpadávají. Chytře se tak strom brání tomu, aby ho napadl parazit nebo zničil požár - samotná kůra kmene je velmi silná a odolná, tenké větve by představovaly blíže zemi velké riziko.


Postřeh č.2: Chipmunkové jako nástroj vybírání pokut.


    Skoro by se mohlo zdát, že úžasně roztomilí chipmunkové jsou na turisty nastrčení. Krmíte zvíře a někdo vás uvidí (a protože jsme v Americe, i napráská)? V NP Yosemite si připravte krásných 1500 dolarů. Problém je, že chipmunků je na turisticky nejfrekventovanějších místech tolik, a jsou tak přidrzlí, že jakmile si vytáhnete svačinu, pomalu o jídlo musíte bojovat. A pak nekrmte zvířata. 


Postřeh č.3: Pár metrů od srnky? Pohoda.


    Srnky na fotce nejsou zazoomované - okolo chatky, kterou jsme měli blízko Yosemitského parku pronajatou, chodily naprosto nebojácně. O nějakém krmení nemohla být řeč, ale když byl člověk od zvířete pět metrů, mohl nerušeně pozorovat naprosto klidnou srnku. Večer na nás přišel ovšem největší kalibr - pár metrů od terasy nám prošel jelen s laní. Jen tak, v klídku.


Postřeh č.4: Yosemitská krajina je něco mezi Dolomitama a Tolkienem.


    Pokud mám být upřímná, spousta parků, které jsme navštívili, se mi líbilo více, než Yosemity. Červené hory jsem viděla poprvé v životě, na bílé jsem zvyklá. Některé pohledy se docela dají srovnávat s letní procházkou po Dolomitech. Na druhou stranu i tady mi připadá, že příroda působí mnohem čistěji, dost možná i proto, že na spoustu míst se člověk nedostane a zastavit může mimo silnici pouze na odpočívadlech. 


Postřeh č.5: Pravej americkej burger v pravý americký hospodě od pravý američanky? Zážitek, a trochu blivajz.


    Když jsme jeli směrem Las Vegas, čekala nás nejdelší cesta autem - nějakých 10 hodin. Hlad jsme začali mít zhruba v 11. První hospodu po cestě (a první město po cestě) jsme našli o půl čtvrtý odpoledne. Nevada je v tomhle fakt depresivní - všude vedro, vyprahlo, aut naprostý minimum, široký a perfektně rovný dálnice, jejichž konec mizí v prachu. A potom najdete hospodu, malej supermarket, benzínku a tři baráky a připadáte si jako ve velkoměstě. 

    Musím říct, že na hospodu jsme narazili parádní - americké vlajky, kam se člověk podíval, starý kytary, fotky baseballovejch týmů, obsluha úžasná. Jídlo bylo ale jiný kafe - protože se k většímu obchoďáku lidi dostanou velmi zřídka, čerstvýho jsme si nemohli dát nic, tak jsem si řekla, jak mononukleóze nakopnu zadek pořádným hambáčem. Kapal z něho omastek tak, že jsem to po pár soustech vzdala. Brrr.


Postřeh č.6: V Death Valley je vám takový vedro, že se z toho až nepotíte.


    Za krátkou dobu, co jsme vytáhli paty z auta a prošli se po Death Valley (ušli jsme asi 250 metrů) každej zvládnul vypít půl litru vody. Teplota se pohybovala okolo 50 stupňů. I přesto jsme se nikdo nepotili - Údolí smrti je tak suché, že se člověk ani nestihne orosit a moc si neuvědomuje, jak velké je mu horko. Což se stalo osudným i herci Fenrira Šedohřbeta z Harryho Pottera, který si tu dal na začátku léta procházku. 


Postřeh č.7: Je libo bydlet v pyramidě, středověkém hradu nebo New Yorku? Vyberte si, všechno je zhruba 500 m od sebe.



    A my ve Vegas zvolili pyramidu. Vchod do kasina stráží dvě sfingy, veškerá výzdoba egyptská, kýč jako blázen, na druhou stranu Las Vegas tak trochu blázinec je. Hotely tu jsou na americké poměry levné - kasina počítají s tím, že lidí utratí hraním na automatech. Kromě nich je v každém hotelu spousta obchodů, minimálně jeden Starbucks, pár výstav a welness center.

Postřeh č.8: Hazardéři jsou až překvapivě nenápadný.


    U automatu nejčastěji uvidíte sedět postarší paní nebo pána, v obyčejných věcech, s rezignovaným výrazem a bez hlučných projevů. Obecně mi Las Vegas zdemolovalo mojí naivní představu, že se v Casinu pohybují zásadně mafiáni a byznysmeni okolo čtyřicítky v luxusním obleku, u každýho chlapa jsou dvě ženský ve flitrovejch šatech s umělýma prsama a perfektně nalíčenou pusou mu líbaj žetonky. I když, dost možná se tohle odehrává v privátním kasinu. 


Postřeh č.9: Blázinec začíná se soumrakem.


    Ve Vegas je přes den takový vedro, že je člověk rád, když se doplazí k bazénu a zpátky. (OK, my jsme byli nakupovat. Mimochodem, pokud Ameriku plánujete a uvažujete o stejný trase jako my, počkejte si na Palm Springs.) Jakmile sluníčko zaleze (a teplota se ustálí na příjemnejch třicet) se všichni nahrnou do ulic, který jsou rájem konzumu. Je tu obchod zaměřený čistě na bonbony M&Ms (mňam!), Coca-Colu nebo čokoládky Kisses, v hotelu Excalibour se projdete ve stylu krále Artuše, zvedne se vám žaludek při pohledu na horskou dráhu okolo Sochy svobody, prokličkujete si pár desítkama transvestitů, polonahejch slečen a pseudoumělců, nakoupíte šíleně kýčovitý suvenýry... Las Vegas je ten největší konzum, co jsem kdy viděla, ale tak nějak to šlo všechno k sobě dohromady a z celý cesty se mi právě tady líbilo asi nejvíc. 


Postřeh č. 10: Hotel Bellagio to s lidma umí.       


    Každých patnáct minut se před hotelem Bellagio koná velkolepá show. Rozsvítí se zpívající fontána, která dle mýho názoru spíš tancuje, a vy zíráte s otevřenou pusou, jak se proudy vody vlněj do rytmu Lucy In The Sky of Diamonds nebo Billie Jean. Mrkněte třeba tady! A pokud někdy plánujete Vegas, rozhodně si nenechte zpívající fontánu ujít, rozhodně stojí za to - my u ní vydrželi půl hodiny a na hotel nás hnala jenom brutální únava. 



    A jak jste na tom vy - užíváte si městskou turistiku, nebo raději přírodu? Láká vás Vegas? Hazardujete? 

    Mějte se krásně,
    M.


P.S. Děkuju milý anonymce prvního komentáře za opravení názvu hotelu u zpívající fontány, jsem hlava děravá:)



15 komentářů:

  1. Není to hotel Ceasar, ale hotel Bellagio ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ježiš dík! Hned to opravím, nevím, proč jsem si vsugerovala, že je to Caesar... Ten je vlastně kousek vedle:)

      Vymazat
  2. Opěkný krásný článek. :)


    Jako Potterofilku jsi mě ale nejvíc zarazila se smrtí herce hrajícího Fenrira. Tahle informace proletěla úplně mimo mě, vůbec jsem o tom nikde neslyšela. :(

    OdpovědětVymazat
  3. Wow to je uplně užasný, jednou bych tohle chtěla vidět!!
    Just Be Yourself

    OdpovědětVymazat
  4. Tyhle zápisky z cest jsou skvělý. Bohužel ale způsobují, že i já, osoba s velkou pravděpodobností vzniku trombózy, mám chuť si do US zaletět :D

    OdpovědětVymazat
  5. Ach, nádherné fotky. Určite sa chystám na podobné cesty :)

    *GIVEAWAY*

    OdpovědětVymazat
  6. joo, Vegas mě hodně láká :) já jsem totiž strašný gambler :D

    OdpovědětVymazat
  7. Vegas je crazy, při odjezdu jsem nakonec vsadila jeden dolar do automatu a vyhrála prd :)
    Yosemite je úžasný, asi hlavně proto, že jsme vylezli až na Half Dome, což řadím do TOP zážitků mého života. Ale co do krásy jsou nad ním ještě Olympic a Yellowstone.
    Sekvoje se ohně nebojí, ba naopak ho potřebují k tomu, aby se rozpukaly a vysemenili šišky. Takže se sekvojové lesy někdy i podpalují :)

    http://janulainmanila.blogspot.com/2014/09/amerodiary-dil-7.html

    OdpovědětVymazat
  8. Wau aj ja by som rada navstívila Kanadu, sice som v nej raz bola ale to akurat v Toronte na letisku :(

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj krásny článok aj blog :) Chceš sa navzájom sledovať ? → http://zivotpubertiacok.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
  10. Tvoje prispevky z USA jsou super.Nejvic se mi libi fotka z Yosemitskyho parku, ale urcite bych moc rada navstivila i Vegas

    http://travelnote-s.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  11. Myslela jsem si, že kromě appláckýho operačního systému je Yosemite nějaký místo v Japonsku.. mám mezery... stydím se... :)

    OdpovědětVymazat
  12. Tyhle články bych nejradši četla denně! :)
    Opět mě plno věcí překvapilo, myslela jsem si třeba, že hotely ve Vegas jsou jen nechutně drahý, a o hráčích jsem měla úplně stejný představy! A hlavně o těch flitrovaných šatech! :D

    OdpovědětVymazat

Děkuji vám za každý váš názor a připomínku

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...