úterý 30. září 2014

Postřehy z Kanady a USA (část druhá, Los Angeles)


    Uběhly sotva dva dny a jsem tu s další částí cestovacího seriálu (s filosofií hoď to tam, dokud to baví - čímž děkuju za milé komentáře!). Tentokrát tu mám výběr fotek a pár postřehů z LA, kde jsme začínali naši malou okružní cestu po západě USA a kam jsme se také před odletem vraceli.


Postřeh č.1: Menší nákup na Rodeo Drive vás může stát víc, než celá dovča.

    
    Ne že bychom to zkoušeli (zas asi nejsem ochotná vysolit za tričko tisíc dolarů). A ne že bychom mohli. V obchodech si totiž musíte udělat rezervaci, aby vás dovnitř vůbec pustili. Třída je plná turistů, kteří fotí jako o život, jakmile některá z milionů limuzín přibrzdí, a když jsou přidrzlí a sesbírají odvahu, vlítnou do hotelu, kde se točila Pretty Woman (jako můj tatík například). 


Postřeh č.2: Johnnyho Deppa jsme neviděli, jeho klub ano. 


    A je krásně pošahanej a černej zrovna jako Johnnyho duše. Nachází se pár bloků od slavnýho hotelu, kde Richard Gere překonal závrať a došel si pro svou prostitutku, a zhruba naproti legendárnímu baru, kde si Danny a Sandy dávali nenápadně za papírovým menu třešňovej shake, dvojitej cheesburger a něco dalšího, co by Olivia Newton-John stoprocentně nejedla.


Postřeh č.3: Chodník slávy zaměstnává nejvíc supermanů na světě.



    Až budete na chodníku slávy a naskytne se vám příležitost, že mezi vámi a falešným Supermanem nebo Spidermanem vznikla mezera alespoň metr, foťte jako o život. Místo zachraňování Ameriky mají superhrdinové poslání dát si s váma selfie, a neodradí je nic. 
  
    Já jsem si na svojí chvilku focení počkala u hvězd Mickey Mouse a Hugh Jackmana. Na chodníku slávy jsme se prošli i kolem té, za kterou si zaplatil 25 000 dolarů Robin Williams. Druhý den spáchal sebevraždu. (Správnej lidskej hyenismus dal vzniknout myšlence "bejt tam o dva dny dýl, máme fotku těch kytek" - chvilka studu.)
  
    (Jo, vyhrála bych titul nejcementoidnější nohy v Kalofornii.)
  
  
Postřeh č.4:  K nápisu Hollywood se člověk nedostane, jakkoliv filmy naznačují opak.


    A tak jedete fotit slavná písmenka z druhýho kopce a když máte štěstí, jsou i přes ten vedrem ztěžklej vzduch vidět. A pak si kompulzivně zpíváte "Bye bye, Hollywood hills" po zbytek dovolený.


Postřeh č.5: Nejlíp vařej v Bubba-Gump, Shrimp & Co.
  
  
    S tím, jak to bude v USA s jídlem, jsem měla docela nervy. Přeci jen jsem byla po mononukleóze a játrům by se hambáč každej den líbit nemusel. Nakonec to dopadlo o maličko lépe, než jaká byla má očekávání (i když na hamburger párkrát došlo). 
  
    Suverénně nejlepší jídlo jsme měli v restauraci inspirované Forrestem Gumpem. Krevety nemusím (a v jídelním lístku byly opravdu na všechny způsoby), takový vegetariánský burger podle Jenny s houbovou náplní místo masa byl ale fakt požitek.
 
    A až se spokojeně odkutálíte od stolu, připravte si nervy a peněženky na obchod se suvenýry. 
 
 
Postřeh č.6: Děják je tak trochu jinde.


    Zatímco my uctíváme katedrálu sv. Víta a od dětství milujeme Karlštejn, v LA se uctívá Pueblo de Los Angeles, původní cihlový dům z roku... 1850. Na náměstí se u něj konají latinskoamerické veselice i trhy a když někomu řeknete, že barák vaší babičky je zhruba stejně starý, mají vás buď za šlechtice, majitele muzea, nebo za blázna. 


Postřeh č.7: Svatba v Universal studios je děsně cool.


    Koneckonců, nestane se, že by člověk nesehnal svědky a odpadá problém, jak zabavit hosty. Romantiku může suplovat líbačka pod napodobeninou Eiffelovky v miniaturní Paříži, a pokud vás Francie nebere, klid, 100 metrů od Paříže je Londýn. Jen ty hovory se nevěstě asi nevyřizovaly lehko, koneckonců, návštěvnost parku jde denně do několika tisíců.


 
Postřeh č.8: Na Wisteria Lane by se vůbec nežilo špatně.


   
    Kdyby nějaká Wisteria Lane existovala. Projet se po ní můžete v rámci zábavně naučné jízdy filmovým studiem (z níž může dojem kazit snad jen to, že půlku vašeho sedadla zabírá američanka vedle vás, nicméně držíte hubu a krok, jelikož nechcete, aby jakýkoliv z jejích třech párků v rohlíků skončil na vašich šatech). 

    Během jízdy nás málem sežral žralok z čelistí, spadnul na nás autobus a chybělo málo, aby nás zabil hlavní hrdina filmu Psycho. Bylo to bezva. 


Postřeh č.9: Zábava je povýšená na jinej level.


    To takhle jdete na atrakci, která je popsána jako dobrodužná jízda Springfieldem. Čekáte možná, že vás posadí do vrtkavého vozíku a pojedete strašidelným zámkem á la Simpsonovi, sem tam se ze zdvořilosti leknete postaviček z Halloweenských dílů a půjdete spokojeně domů.
  
    Ne. Do vozíku vás usadí, ten se ale ani nehne. Všude kolem vás vidíte jen plátno s kreslenými Simpsonovými, vozík se ale tak otřásá a naklání a iluze kolem vás, ač kreslená v 2D, je tak dokonalá, že si připadáte, že jste na horské dráze, letíte, letíte, až se zarazíte o mandle v puse obří Maggie, a zbytek tý parády si ani nepamatujete, protože se ztrácí ve vašem nadšeným ječení (prokládanym už míň nadšeným "já se pozvraciiiim!").


 
Postřeh č.10: Po LA neběhají Cameron Diazové a Matthewové McConaughayové.


 
    Jak se říká, že jsou Češi obézní - prdlajs, kecy. Tak jednou za pět minut vidíte člověka, kterého když spatříte na ulici v naší drahé zemičce, rok máte o čem vyprávět kamarádům a přemýšlíte, co to bral za extrahnusný kortikoidy, že tolik přibral. V Americe naprosto běžná figura. U spousty lidí jsme se s rodinou mezi sebou přeli, jestli jsou jenom vycpaní, nebo jestli je morbizní obezita fakt na denním pořádku. Byla. 

    Pán na pódiu je jeden z mnoha zaměstnanců Universal Studios, každou hodinu a půl uvádí show s názvem "Speciální efekty" a já zaboha nedovedu pochopit, že to udejchá. Na druhou stranu, jeho džob patří k těm méně náročným. Horší to má osm lidí, kteří stojí u východu ze zábavního parku a jejich práce sestává z toho, že ječí, skáčou, dávají si high five s každým odchozím návštěvníkem, plácají ho po zádech a chválí ho, že strávil den zrovna v zábavním parku Universal Studios.


Postřeh č.11: Minioni vládnou Americe!


    Nejen v Los Angeles, a ne, jak by si člověk myslel, jen malým dětem. Hračka miniona, jeho motiv na hrnečku či tričku je snad nejčastější, co jsem viděla, ať už v obchodech se suvenýry nebo klasicky v supermarketech.


      A ne, plyšovýho jednorožce nemám (ale bože, jak jsem ho těm malejm holčičkám, k jejichž věku byl adekvátní, záviděla!)

    Musím říct, že Universal Studios, ve kterých jsme trávili necelý jeden den, mě naprosto nadchlo a obecně na něj vzpomínám snad nejvíce (jakkoliv se jedná o komerční a masovou záležitost, jsem holt zkažený porevoluční dítě). Možná je to i tím, že jsem nikdy neslyšela taťku ječet tak, jako u Simpsonových nebo Minionů v baráku.


    Lákají vás podobné atrakce, nebo vás na to neužije? U jaké hvězdy byste chtěli na chodníku slávy selfie? Kdo bydlí v domě, na kterej by americkej památkářskej ústav dával granty? Zašli byste na drink k Johnnymu? 

    Mějte se krásně,
    M.

  


30 komentářů:

  1. My na Rodeo Drive normálně do obchodů vešli a dokonce i nakupovali :) Nevím, jaké obchody myslíš, ale Michael Kors i Lacoste nás neodmítli.
    janulainmanila.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jsme se potulovali nejvíc kolem slavného hotelu, kde měly výlohy černá skla a padaly tu jména jako Vuitton, Prada... Tam se to nedalo:) Korse jsem viděla až o kus dál, už z minibusu:)

      Vymazat
  2. To vypadá parádně, skvělá reportáž! Z Ameriky jsem byla zatím jen v New Yorku a tam to s tou obezitou tak špatné nebylo...Máme v Michiganu příbuzné a když přijeli na návštěvu, tak byli ze všech památek úplně vyjevení...že hrady mají základy z 10.století a někdy i starší, tomu vůbec nechtěli věřit :)) Evi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naši byli před pár lety také v NYC a taky říkali, že obézních lidí viděli daleko míň:)

      Vymazat
  3. Skvělé fotky i poznatky :). Jé Wisteria Lane .. miluju zoufalý manželky a právě je sleduju
    Blog by Veru

    OdpovědětVymazat
  4. Opět jsem si krásně početla a těším se na pokračování :)

    A taky to bylo pro mě dost nových (a životně důležitých, takové mám stejně nejradši!:D) informací - naivně jsem si třeba myslela, že na písmenka Hollywood si můžeš pomalu sednout :D A taky mě překvapila ta rezervace míst luxusních obchodů.
    A neumím si představit, jak hrozně a v jaké míře bych se musela stravovat, abych vypadala jako nafukovací balón, to je neskutečný...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Markét! No písmenka Hollywood byly největší podfuk, když řidič zavelel, že se jede na slavnej nápis, všichni jsme čekali trochu bližší pokoukání, ale co se dá dělat:D Jinak přesně Ti povím, co musíš udělat, abys jako balón dopadla - těmhle lidem většinou ani nebyla vidět hlava před to, jak nesli v náručí velkou kolu, dva párky v rohíku, hambáč, brambůrky (protože hranolky jsou asi moc zdravý), a když jíš tohle denně 3x, no problem:D

      Vymazat
    2. Oooo díky za recept, třeba se k takové figuře jednou dopracuju :D
      A hranolky asi moc připomínaly brambory, tak to radši nebrali :D

      Vymazat
  5. Na drink bych zašla hned, a podobné atrakce by mě bavily určitě, na to mě užije. :)) No, kdybych se tam někdy dostala, bude se mi tam líbit. :D
    A opět skvělý článek, skvělé fotky. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Desperate housewives bol moj oblubeny serial na gympli ^^ a s tym jednorozcom ti to moc slusi!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha, děkuju! Ale s tímhle jednorožcem by to muselo slušet každýmu:D Taky jsem to na gymplu žrala:)

      Vymazat
  7. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  8. Jako tuhle turistiku moc neuzávám, ale asi jo. Dala bych si to líbit. A na hvězdu Hugha Jackmana bych si rozhodně taky počkala a jednorožce bych si koupila, aby mi ho ty malé holčičky taky mohly závidět :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si ho snad budu muset objednat, fakt se mi po tom plyšákovi stejská:D

      Vymazat
  9. Ahoj Míšo, díky za skvělý zábavný a také poučný článek z tvých cest :-) Dokonale mě po ránu (nebo spíš dopoledních hodinách) nakopnul :-) a hned je ten den hezčí ........... když se podívám z okna,tak tedy nic moc. Jako bych na chvíli cestovala s tebou ..............hezký den :-))))))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Marti, já děkuju za krásnej komentář, taky je ten den hned hezčí!:)

      Vymazat
  10. Krásné fotky, hned bych se tam jela podívat :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, Hanko!:) Taky doufám, že se tam ještě vrátím:) I když Vegas mě nadchlo víc.

      Vymazat
  11. Z mého pohledu by byly zajímavější přírodní parky a jiné zajímavosti tohoto rázu. Americká města mně tak moc neuchvacují. Nicméně je to vždy samozřejmě bezva zkušenost.....Eva Magdalena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Článek o přírodních parcích také chystám:) Nicméně zajímavostí jsem pochytila více ve městěch, příroda je nádherná, ale psát není moc o čem, to podle mě musí člověk zažít, fotka tak nevyzní, zato fotky z města jsou schopné povědět více:)

      Vymazat
  12. Krásně napsané! Dějepis v čísle 6 myslím vede :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, to musí být pro amíky dobrý šok u nás:)

      Vymazat
  13. zabavny post :D ty hory musi byt monumentalni kdyz tam pod nimi stojis, krasna fotka :)))
    ke tve otazce... ja bych los angeles si napsala az na konec sveho seznamu mist kam se touzim podivat, spolecne s emiraty a dalsimi modernimi mesty, nebavi me se divat co vybudovali lide za poslednich 100 let, spise predtim a nebo na prirodu :)

    OdpovědětVymazat
  14. Na drink k Johnymu bych určitě zašla ♥
    A Wisteria Lane Ti závidím:)

    OdpovědětVymazat

Děkuji vám za každý váš názor a připomínku

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...