pátek 29. listopadu 2013

DIY: Sůl do koupele

    
    Tak u tohohle DIY nemá ani největší nešika na světě právo nadávat na svou nezručnost - koupelová sůl je na přípravu extrémně jednoduchá, není ani zdaleka drahá, ve vaně efektní a dárek je to podle mě senzační. Není náhodou, že bude základním stavebním kamenem každého z mých vánočních balíčků; neznám nikoho, kdo by se v ní necachtal rád.
    

     Potřebovat budete:
  • koupelová sůl - např. zde
  • vhodné barvivo
  • vonnou silici
  • strouhané kakaové máslo - např. zde
  • poupátka a tak vůbec
  • špejli/dřevěnou špachtli


    Do mísy nasypejte požadované množství soli. Obarvěte stejným způsobem jako mýdlovou hmotu; namočte konec špachtle nebo špejle v barvivu a promíchejte s ním sůl, opakujte samozřejmě do požadovaného odstínu, stačí vám ale opravdu minimum. Barvivo do soli určitě nelijte, může vám ujet ruka, sůl se také neprobarví tak rovnoměrně.

    Kápněte trochu vonné silice (stačí zhruba 5-8 kapek) a opět řádně promíchejte. Pozor, ať je silice do koupelí vhodná, olejíčkem do aromalampy to neodbývejte. Nakonec vsypte strouhané kakaové máslo (dávám cca 1/4 objemu množství soli); takto bude vaše sůl i krásně hydratační. Přisypte kvítka či cokoli vás napadne, naplňte nádobky/sáčky a máte hotovo!


    Opět jsem vyrobila verzi levandulovou a pomerančovou se žlutými poupátky, každý si samozřejmě jede podle svých preferencí:) Kakaové máslo a poupátka můžete vynechat, ale není to bez nich až taková prča.


    Tyjo, to bylo dneska nějaký rychlý! Každopádně, pro jednu z vás, mých drahých čtenářek, co hrdinně dočetly do konce, mám menší odměnu: jelikož se jedná o stý příspěvek na Kiss a Bee, v neděli 1.12. slosuji komentáře pod tímto příspěvkem a jedné z vás pošlu sůl dle vlastního výběru. Počátat budu všechny komentáře vložené do 1.12. 20:00, vítězku vyhlásím s pondělním příspěvkem. Na emaily se vykašlete, ozvete se mi potom, nebudu mít na svědomí spam vaší schránky;) Tak hodně štěstí! A děkuju, vaše milý komentáře a obrovská podpora mě hrozně motivuje.

    Co vy a koupání? Radši si do vany šoupnete sůl, pěnu, šumivku, nebo bath melt?:) 

 
    Mějte se krásně,
    M.


P.S. Recepty si vytvářím sama, mnohdy mi to zabere určitou dobu a několik pokusů, než vyladím ten správný poměr surovin. Ráda je s vámi sdílím, avšak ocenila bych, kdyby se stejný či velice převelice podobný recept neobjevoval na cizích blozích bez udání zdroje. Děkuji za pochopení.

čtvrtek 28. listopadu 2013

Vánoce: Trocha tý kultury během adventu (vánoční rádio, knížky, hudba, filmy)


    Protože jsem sebedeklarovaný vánoční maniak, připadá mi jedině přirozené, že svou obsesi budu ventilovat i na blogu. Návody na kosmetické DIY dárky tu máte už delší dobu, dnes bych vám ráda napsala o knížkách, hudbě a filmech, které se pro mě staly nedílnou součástí předvánočního a vánočního období; bez nich to prostě není ten správnej atmáč.
 
      Christmas FM (a další vánoční hudba)
    Vánoční rádio, no není to geniální? Dávám to naschvál na první místo, abyste si, v případě znudění článkem, odnesli alespoň tento poznatek. Je to totiž nejlepší rádio na světě! Irové ho spouští rok co rok na konci listopadu; není náhoda, že tento článek vychází dnes, chtěla jsem vám naservírovat Christmas FM přímo ode dne jeho spuštění.
    Nečekejte, že vám Christmas FM bude nutit tradiční irské koledy (pokud taková věc existuje). Naopak uslyšíte hitovky jako Last Christmas, So This Is Christmas, Grandma Got Run Over by a Reindeer, All I Want for Christmas Is You a podobné. A věřte mi, že vám nebude vadit, že je budete poslouchat několikrát denně. Rádiem navíc provází moderátoři s krásnou angličtinou, každý rok spolupracuje Christmas FM s jinou charitativní organizací a když jim napíšete na internetu pěkný vzkaz, téměř určitě vám ho přečtou. Vždycky mě baví, s jakou variantou výslovnosti mýho jména přijdou. Jo, píšu jim ráda, protože jsou fakt skvělý.
    Rádio si poslechněte zde, milujte ho, uctívejte ho a šiřte ho do světa, protože si to zaslouží!

Zdroj

    Co se vánočních koled týče, klasické české nějak nemusím. Asi za to může fakt, že jsem je od nějakých sedmi let nacvičovala od září v rámci sboru, snad 7 let po sobě. To už se člověku potom kapánek zajídá. Takže Christmas FM je pro mě jakýmsi substitutem.
    Pokud nějakou vánoční písničku fakt miluju, je to (kromě těch z Lásky nebeské) Last Christmas v podání Jimmy Eat World.


    Knížky
    Vánoční koleda od Charlese Dickense

   Klasika všech klasik, veledílo, perfektní věc. Koledu čtu každé Vánoce zhruba třikrát. Celý ten příběh je neskutečně mile napsaný, dýchá z něj atmosféra poloviny devatenáctého století, miluju napravení pana Scrooge, popis starých anglických Vánoc. Den, kdy jsem na knížečku z roku 1956 narazila v zapadlém antikvariátu, považuju za jeden z těch hodně šťastných. K Vánoční koledě vůně staré knížky a ohmatanost stránek prostě patří.

    Nejhloupější anděl od Christophera Moorea
    Jakkoliv nejsem příznivkyní jednoduchého, masově cíleného humoru (v divadlech při komediích patřím k těm, kteří spíše kroutí očima, při sexistických vtipech se málem zvedám a odcházím), Nejhloupější anděl s podtitulem Laskavý příběh vánočních hrůz mě prostě dostal. Černým humorem, jakkoliv místy přihlouplým, a nezapomenutelnými hláškami jen srší. Vánoce plné katastrof, paradoxů, bláznivého anděla, který pokazí, na co přijde, a miluje medvídky v horké čokoládě, vrcholí vánočním večírkem obyvatel Borové zátoky, které naruší… No, nebudu to prozrazovat. Další must-have, většinou to stihnu při čekání na Ježíška přečíst dvakrát, potřetí potom oblíbené pasáže. Zejména hádky mezi židovským a křesťanským chlapečkem jsou brilantní. Tahle knížka bude určitě i vděčným dárkem. Mimochodem, dočkala se i ocenění. V kategorii sci-fi/fantasy/horror (nechápu).
     Filmy

     Láska nebeská

   Jasně, tohle je klasika všech klasik, bez tý to nejde. Každoročně jsem tenhle film schopná vidět dvacetkrát a dvacetkrát si pobrečet nad Markovým vyznáním lásky Juliet, podváděnou Karen nebo Jamieho cestou do Portugalska. Těžká srdcovka, kterou pouštím i během roku. A vsadím se, že bych bez ní už nebyla schopná ani zabalit dárky. Mimochodem, pusťte si deleted scenes, stojí za to.


      Anděl Páně
   No, tak konečně taky něco českého, žejo. Pro mě hned po S čerty nejsou žerty nejpovedenější česká pohádka, Ivan Trojan je k neuvěření vtipný a mám slabost pro prince/hraběte/co-to-vlastně-je Davida Švehlíka. Líbí se mi milý humor a fakt, že si na pohádce to své najdou děti i dospělí.

    Ukradené Vánoce

    S filmem Nightmare before Christmas mám jeden velký problém. Nevím, zda si je pouštět na Vánoce, nebo na Haloween. Tak si je pouštím pro jistotu na oboje. A pak ještě párkrát během roku. Tvorbu Tima Burtona miluju a Nightmare patří po neskutečně povedené Mrtvě nevěstě a Sweeneym Toddovi mezi ty mnou nejvíce milované. Po grafické i hudební stránce naprosto perfektní.


    Scrooge (1970) a další zpracování velmistra Dickense
    Filmových adaptací na mou nejmilovanější vánoční knížku jsem už viděla mraky, nejvíce mě oslovilo muzikální zpracování z roku 1970. Je tak nějak milé, tak srandovní, tak bezelstně čisté, nevím, jak to lépe říct. Pustím si ráda i Vánoční koledu z roku 2009, animované zpracování mi k tomu krásně starému příběhu ale úplně nesedí.

    Dál o Vánocích koukám na Shrekoledu, Mr Beana, S tebou mě baví svět, našlo by se toho stovky. Ale to by článek nebral konce, myslím, že už takhle je dlouhý až dost. Chystám se vám ještě poreferovat o tom, co na Vánoce ráda nosím, čím se ráda maluji, jak balím vánoční dárky a jak dekoruji; tak snad vám to na kosmetickém blogu nebude pít krev. Já si totiž nemůžu pomoct, tohle období roku je prostě sen!
 
    Jak jste na tom o Vánocích vy? Znáte Christmas FM? Jaké jsou vaše top vánoční knížky, filmy a písně?
    Mějte se krásně,
   
M.

středa 27. listopadu 2013

Dekorativka z drogérky, kterou fakt můžu


    Tak jsem se dneska, znuděná ekonometrií, malovala, a zjistila jsem, že těch pár věcí, které na fotce vidíte, fakt stojí za to, máme spolu pěknej dlouhodobej vztah a tak vůbec. A tak jsem si říkala, že si zaslouží malou propagandu. Kor když skoro všechny seženete za hubičku.
 
 

 
    Moje největší grály jsou produkty na oči a tak kolem, zejména bych vypíchla řasenky a tužku na obočí. Řasenky od Miss Sporty z řady Studio Lash jsou parádní. Psala jsem o nich tady a tady, jediná, kterou jsem nevyzkoušela, je růžová, z jejích tří sestřiček jsem ale nadšená; hlavně žlutá a oranžová verze jsou supr. Jiný řasenky už zkoušet nepotřebuju. (Teda, jasně, plánuju si nějakou vyrobit, ale to se nepočítá.)
 
    Tužka na obočí od Alverde má geniální barvu. Dost světlou pro blondýnu, krásně studenou, ani náznak teplého odstínu byste nenašli. Pěkně se s ní maluje, svojí konzistencí mi naprosto vyhovuje a jsem schopná si s ní obočí pěkně vykreslit, i když zrovna obočí mě děsně nebaví a jsem na něj docela kopyto.
 
    Stejně jako na oči, koneckonců - oční stíny používám hodně zřídka, když už, tak většinou sáhnu po Color Tattoos. Haha, nikdo by je tu nečekal, co? Vyhovuje mi, že nepotřebuju pět různejch odstínů a vypadá to pěkně. Protože já na to stínování oka většinou nemám trpělivost, nejčastěji si dám jen úžasný oční rozjasňovač od Catrice do vnitřního koutku, sem tam i na waterline, a mám vystaráno. Což by se asi na kosmetickej blog asi nepíše, ale co.
 

    Na rtěnky mě hodně užije, zejména na teplejší odstíny. Nejradši mám Kate od Rimmel, tu na obrázku mám už podruhé. (Jo, fakt se mi podařilo vypatlat rtěnku!) S novou Essence se těším na zkoušení odstínů, na které bych si jinak netroufla, je fakt fajn a za dobrý peníze. A když barevný Lip Butter, tak Astor, jakkoliv málo toho má společnýho s máslem.



    Co se laků na nehty týče, barevný beru už jenom 60 seconds od Rimmel a všechny možný od Catrice. Sem tam sáhnu po limitce Essence, pokud má fakt zajímavej odstín/efekt. Lak za víc než za 70 kaček bych si nekoupila, vzhledem k tomu, že stejně měním laky jako ponožky, je mi jedno, že Essie vydrží o den dýl. Za největší objev poslední doby považuju zpevňovač Diamond Force od GS, kterej i s mejma lámavejma nehtama umí udělat docela dost. A barevný laky přetírám zásadně topcoatem quick dry od Essence, protože je levnej, pěkně vypadá a hlavně pěkně funguje.

    Tak, tím jsem si odbyla dávku chemie na blogu na dlouhou dobu. Každopádně za tyhle věci bych dala ruku do ohně - co vy, máte s nějakými z nich zkušenosti? (Počítám, že minimálně s Kate a  CT určitě!) A jaké jsou vaše drogérkové objevy?
    Mějte se krásně,

    M.


úterý 26. listopadu 2013

DIY: Mýdla (pomerančové, levadulové nebo klidně úplně jiné)


    Taky občas řešíte kamarádky/babičky/tetičky/tchyně/skorotchyně mejdlíčkama? Podle mě je to takový typický fajn vánoční klišé, spolu se svíčkou. On je to fajn dárek, pěknej, voňavej a dokonce i praktickej. Když ho budete vyrábět doma, rozhodně vás nezruinuje. Tohle DIY je velmi jednoduché, jedná se v podstatě o DIY z polotovaru, i když pár věcí je třeba si pohlídat; není veskrze přírodní, bohužel, ale u mýdla se to, myslím, dá s klidem odpustit.
    Už bath bombs naznačovaly, že letošní várku ladím do pomerančova/levandulova (starším ročníkům levanduli, mladším pomeranč, sladěný balíčky, to je moje) - nejinak tomu je u mýdel.
  


    Na mýdla budete potřebovat:
  • mýdlový základ (koupíte např. na eshopu ekokozy, viz článek v postranní liště), já používám transparentní základ bez obsahu SLS - např. zde
  • lehčí olej pro hydrataci navíc (já použila hroznový, do pomerančového mýdla i grepový) - např. zde
  • silikonové formičky (ty své jsem kupovala na ebay)
  • přirodní barvivo a esenci dle vlastního výběru
  • propriety do mýdla dle vlastního výběru (já jsem použila sušené pomeranče, hřebíček, badyán, sušenou levanduli)
  • nádobku vhodnou do mikrovlnky
  • špejli nebo dřevěnou špachtli
  • glycerin (nemusí být) - např. zde


    Do nádobky nakrájejte adekvátní množství mýdlového základu (já krájím menší kousky a "vycpávám" jimi formičky, člověk si udělá představu, kolik toho bude potřeba). Dejte do mikrovlnky, zapněte max na 30 sekund, vyjměte ale hned, jak bude hmota roztavená. Ačkoliv se to nemá, proces v mikrovlnce sledujte. Mýdlový základ taje opravdu hned a horký rád vybíhá nahoru.

    Se směsí je potřeba pracovat rychle, samozřejmě vždy můžete směs dát na pár sekund do mikrovlnky zpátky. Přilijte olej (cca 1 lžíci na 100g směsi, s množstvím to nepřehánějte), můžete kápnout trochu glycerinu (opravdu jen malé množství; glycerin hydratuje při obsahu do 5%, při vyšším množství dělá pravý opak, pozor také na to, že základ mýdla většinou už glycerin obsahuje).


     Přidejte pár kapek esence a připravte se na barvu. Tady je hodně důležitá opatrnost, jakmile dáte barvy více, směs nebude transparentní a celý ten efekt "jé-v-tom-mejdlu-jsou-pomeranče" je v háji. Stačí špachtli/špejli maličko ponořit do barviva a zamíchat s ní směs, obarví se dostatečně a nemusíte se bát, že by vám ujela ruka.

    Teď už stačí směs nalít do poloviny formičky, naskládat cokoliv, co máte připravené (mimochodem člověk by to neřekl, ale koření se nádherně rozvoní). Následně je důležité chvíli počkat, kdybyste hned dolily zbytek mýdla, všechno vám vyplave nahoru. Nebojte se, že vám směs v odměrce zatuhne, vždycky ji můžete dát na 3 sekundy do mikrovlnky a máte po starosti. Po minutce nebo dvou mýdlo dolijte a máte hotovo.


    Teď už stačí hodinku dvě nechat zatuhnout (v ledničce to mým mýdlům trvává 45 minut), vyjmout z formičky, ubrouskem otřít olej, který se sem tam rád oddělí a vystoupí na povrch, pochválit se a zabalit. Takto připravovaná mýdla vás vyjdou o dost levněji než kupované alternativy, které seženete v obchodě. Z mého 1kg základu mi zbývá ještě více než 1/2 a mýdel mám vyrobených osm.





   
    Co vy a mýdla? Patří i na váš seznam nouzových dárků? Vyráběly jste je už někdy? A jaké mýdlo byste si vyrobily vy?

    Mějte se krásně,
    M.


P.S. Recepty si vytvářím sama, mnohdy mi to zabere určitou dobu a několik pokusů, než vyladím ten správný poměr surovin. Ráda je s vámi sdílím, byla bych ale ráda, kdyby se stejný či velice převelice podobný recept neobjevoval na cizích blozích. Děkuji za pochopení. 


pondělí 25. listopadu 2013

Jóga II: Jak začít, jak cvičit, čemu se vyhnout


Zdroj
 
    Ahoj všichni! Dejme tomu, že pár z vás motivoval minulý článek k tomu, abyste aspoň zauvažovaly o cvičení jógy. Protože těch důvodů je strašná spousta; komu to uniklo, klik sem. Jóga je ale cvičení, u kterého se toho dá dost pokazit, cvik může mít potom záporný vliv na tělo spíše než kladný, proto jsem se rozhodla sepsat pár základů – co dělat a čemu se naopak vyhnout.

 
    Jóga s lektorem, nebo doma?

    Minimálně zezačátku bych všem doporučovala zajít alespoň na dvě tři lekce s dobrým lektorem. Jasně ,někdo, kdo si cvičí pro sebe, kašle na rozehřátí a protažení, na cvičence nekouká a neopravuje jejich postoje, není schopný měnit variace, není schopen si přizpůsobit sestavy tak, aby cviky jaksi „pluly“, logicky navazovaly, kdo neprotahuje cvičením namáhané partie, kdo není schopen cvik řádně vysvětlit, u těžších cviků neumí poskytnout jednodušší alternativu a kdo na vás rádoby motivačně křičí, vám, co se jógy týče, asi moc nedá. Neříkám, že jsem bůhvíjak dobrá, to ani náhodou, ani kurz za sebou zatím nemám, každopádně se snažím být přesný opak toho, co jsem napsala. Po lekci s dobrým lektorem byste měly být uvolněné, protažené a o něco jógově vzdělanější. Lekce by vám měly dát hlavně základ, co se správného provádění pozic týče.

    Samozřejmě najdete jógu i na spoustě youtube kanálů (dolů hodím některé, které podle mého názoru stojí za to). Cvičení doma je samozřejmě super, ale nikdo vám ten postoj neopraví. Pokud navíc neovládáte angličtinu, popisované pozice vám budou zezačátku dělat problémy. Minimálně na prvních pár pokusů bych tedy ty peníze obětovala. Stoupněte si do první řady, nestyďte se, a nechte si poradit.


    Co na sebe & co s sebou

Tu flašku chci!!! (Zdroj)
 
    Vezměte si pohodlné oblečení, kdo by to byl řekl. Je ale také důležité, aby vám tričko nepřepadávalo přes hlavu, kalhoty se neshrnovaly, ať je vám při cvičení příjemně. Já mám perfektní pohodlné triko z Tchiba, které je určené přímo na jógu, jediné, co v něm jsem schopná dělat, je ale vaření, protože jakmile jsem v předklonu, mám látku přes hlavu. Myslete také na možnost svíčky, stoje na hlavě a podobněvolná trička vám spadnou až k bradě raz dva.  

    S sebou rozhodně ručník, jóga umí člověka vyždímat. Čistou neperlivou vodu si nechte ideálně až po lekci, netrapte se zbytečně plným břichem, dejte si maximálně loka. Jóga se ideálně cvičí s prázdným žaludkem, hodinu, hodinu a půl předtím raději nic nejezte. Z vlastní zkušenosti vím, že nejlépe se mi cvičí ve dnech, kdy držím jogínský půst (o tom někdy příště). Prázdný žaludek = lepší výkon.

 
    Pár tipů, jak cvičit
  • Snad nejdůležitějším prvkem jógy je dýchání. Celkem jsou čtyři typy, břišní, hrudní, klíční a úplně, které pojí tři předchozí dohromady. O dýchání plánuji také delší článek, takže v rychlosti. Důležité je dýchat pomalu, hluboce. Při výdechu se snažte vydechnout maximum, dopomožte si břišními svaly. Jakmile se naučíte správně dýchat, celé cvičení je o 200% účinnější, osvojit si tuto techniku a být schopný ji skloubit s pohybem je velmi náročné. Jogíni měří délku života v počtu vdechů – tak si ho zkrátka prodlužte.
  • Cvičte každý pohyb na 100%. Tohle není aerobik, kde na pět step touchů vypustíte a stane se prd. Každý pohyb, každá poloha každé končetiny má svou funkci. V józe navíc plynule přecházíte z pozice do pozice, a jakmile na chvíli ztratíte pozornost, může se vám zpátky těžko dostávat, v některých případech si můžete i ublížit.
  • Pokud máte mít propnuté nohy, vážně to znamená propnuté nohy; neznamená to, že se předkláníte, na zem nedosáhnete, tak je trochu pokrčíte, to je toho. Primárně je důležité mít nohy napnuté, ne mít ruce na zemi. Opačně se nikam nedostanete. Tohle se vztahuje na spoustu pozic a spousta lidí má tendenci dělat přesně to, co jsem popsala. Nezvládnete dát natažené nohy kolmo ke stropu? Svět se nehroutí, dejte natažené nohy tak, jak to zvládnete. Ale natažené.
  • Prodýchávejte bolest. Pokud vám pozice netrhá vazy, ale táhne, můžete si gratulovat, ve vašem těle se něco děje, něco se uvolňuje, protahuje. Nevzdávejte se moc brzy, přestaňte se soustředit na bolest, plně zaměřte koncentraci na dýchání. Za týden to bude bolet míň.
  • Nezanedbávejte protahování. Zvláště pokud cvičíte doma, dejte si na to pozor. Nejen, že vám vaše svaly nepoděkují, že vás bude všechno bolet, když se budete soustředit pouze na silovější pozice (ačkoliv téměř všechny jogínské pozice mají nějaký stupeň protahování zahrnutý), časem ale budete litovat, protože pokročilé silové pozice pružnost vyžadují. Nejvíce se v tomto směru zanedbávají dle mého názoru břišní svaly. 
  • Užívejte si to. Tohle zní jako klišé, ale užívejte si každou pozici, užívejte si, co vaše tělo zvládne, do jaké pozice jste schopné ho dostat, pochvalte se, že v předklonu dosáhnete níže než před týdnem nebo že se v pozici luku zvednete výše. Nad každou pozicí přemýšlejte, věnujte se jí, pořád si dávejte pozor, ať vám nepadá ruka (ukázkovým příkladem je válečník II), ať se vám vzpor nezačíná prohýbat, ať je noha propnutá a nepolevuje. Jako bonus vám to pročistí hlavu. Slibuju.

    To by bylo pro dnešek všechno, příště bych ráda detailně pokryla pozdrav slunce, což je skvělý způsob, jak se po ránu protáhnout a nastartovat den.

    Co vy, preferujete skupinové lekce, nebo cvičíte individuálně? Dokopete se samy? Máte stejně jako 90% lidí tendenci krčit kolena jenom proto, abyste měly dlaně na zemi? V čem cvičíte? A co jóga, milujete ji nebo ji nemusíte?

    Namaste,
    M.



 

neděle 24. listopadu 2013

DIY: Bath bombs


    Bath bombs jsou vděčným dárkem. Nedělají ve vaně bordel (pokud děláte basic verzi), vyrábí se z velmi dostupných a velmi levných ingrediencí, šuměj, je s nima prostě sranda, neznám člověka, co by si je do vany nadšeně nehodil. Tak si je nadšeně vyrobíme! Za měsíc jsou koneckonců Vánoce (a já dodržuju svoje varování, že vám Vánoce budu cpát v každym druhym článku). 

    Mimochodem - ačkoliv je toto DIY ingredienčně velmi nenáročné, je radno dávat při něm dobrý pozor. O kapku víc vody, než je třeba, a všechno je v p***. Takže to nedělejte v 10 večer den poté, co jste měli den (noc) předtím veselý a řádně dlouhý sraz s kamarády. Jako já, třeba. Bylo to náročný.


    Budete potřebovat:            
  • jedlou sodu - např. zde
  • kyselinu citronovou - např. zde
  • škrob (bramborový, kukuřičný, kuzu, co vám padne do oka) - např. zde
  • formičky, ideálně silikonové

    To by byla totálně basic varianta. Ještě by k tomu přišla voda, teda. 
    Přidat můžete:
  • vonné silice
  • bezpečná barviva
  • strouhané kakaové máslo - např. zde
  • vyživující olej - např. zde
  • mořskou sůl - např. zde
  • poupátka růží, levanduli, popř. různé hračky...

    Jak na to?

    V misce zkombinujte suché ingredience. Ideální poměr sody, kyseliny a škrobu je 2:1:1. Pokud chcete povznést vaše bath bombs na další, více hydratační a pokožce prospěšný level, přidejte kakaové máslo. Já jsem na 600 g směsi použila zhruba šest polévkových lžic.


    V nádobce smíchejte vodu s olejem, vonnou silicí a barvivem (pokud o tyto věci v bath bombs stojíte). Já jsem dělala dvě různé varianty, jednu levandulovou s fialovým barvivem, jednu s pombrančovou silicí, ale bez barviva. Olej a vodu dávám vždy v poměru 1:2, esence stačí maličko, barviva v případě bath bombs to chce více, aby se směs opravdu pěkně obarvila. Bohužel vám neřeknu přesné množství tekuté směsi, rozhodně se ale jedná o maličké množství. Já jsem potřebovala asi 4 lžíce vody a 2 lžíce oleje. 


    Teď přichází ta složitější část. Do suché směsi po malých částech vlévejte tekutou směs, po každém přicmrndnutí tekutiny pořádně promíchejte. Zkuste se vyhnout šumění směsi a přilévat opravdu téměř po kapkách. Výsledná směs by měla být spojitelná, na omak mi připomíná mokrý písek. Pokud se vám povede nalít vody moc, můžete to zkusit zachránit kombinací suchých ingrediencí, většinou je v takovém případě ale pozdě bycha honit. Takže bacha, to je to, co jsem chtěla říct. 


    Já jsem si ještě připravila barevnou koupelovou sůl za pomoci hrubé soli a barviva. V tomto případě to chce s barvivem naopak velmi šetřit, já to řeším tak, že namočním konec špachtle v barvě a tou sůl promíchám. Krásně se obarví. 


    A konečně samotné vyrábění. Není to žádná věda, jen to chce řádné stlačování směsi, aby se vám výsledná bath bomb nerozpadla. Bez problémů se dá udělat i koule v ruce. Mým osobním favoritem co se dárků týče jsou bath bombs s překvapením uvnitř - ať už se jedná o poupátka, která nikdo nebude čekat, že se z hladké šumivky vynoří, o nějakou tu koupelovou sůl, která dá svou barvou vaně nový rozměr, nebo o hračku z Kinder vajíčka (to je tak, když má váš přítel milion malých bratranců:)). Možností, co dělat s bath bombs, je neskutečně moc. Líbí se mi i pár zrnek soli vtlačit do povrchu, popřípadě udělat to samé s cukrovými kvítky (to dělá například Lush). 


    Hotové bath bombs můžete ihned po stlačení opatrně vyjmout z formičky a dát je na papír uschnout. Za 24 hodin by měly být dostatečně vytvrzené. Ty moje už jsou zabalené v potravinářské folii a čekají na etikety. Jednu jsem při balení rozbila, tak mám radost, že si to šumění taky užiju. Bath bombs připravované s kakaovým máslem a mandlovým olejem navíc nádherně hydratují - další vana bez následného natírání, jupí!


    Co vy a bath bombs? Máte rády šumivé vany? Zkoušely jste někdy toto DIY? Láká vás? A jak by vypadala vaše ideální bath bomb?

    Mějte se krásně,
    M.


P.S. Recepty si vytvářím sama, mnohdy mi to zabere určitou dobu a několik pokusů, než vyladím ten správný poměr surovin. Ráda je s vámi sdílím, avšak ocenila bych, kdyby se stejný či velice převelice podobný recept neobjevoval na cizích blozích bez udání zdroje. Děkuji za pochopení.

pátek 22. listopadu 2013

DIY: Pudr (sypký, kompaktní, jak je ctěná libost)

   
    Vážené čtenářky, dovolte mi představit DIY, se kterým jsem zatím nejvíc bojovala. Řeknu vám, byla to třetí světová. Ačkoliv je celý návod jednoduchý jak facka, správnej recept jsem vymakala až na potřetí. Najít správnej základ byl totiž pořádnej oříšek.
   
    Rýžová mouka byla moc hrubá, kukuřičnej škrob by akorát vykrmoval bakterie na obličeji (což ty moje asi už nepotřebujou), takže nastal hon na surovinu, která by byla prostě nej. A já jí našla! Jmenuje se arrowroot, někdy jí najdete pod názvem kuzu nebo kudzu, jedná se o škrob z kořenu maranty třtinové a hojně se přidává do barev na vlasy, do krémů nebo právě do pudrů; pleť zjemňuje a absorbuje přebytečný maz, zároveň však nevysušuje. Mimochodem, hledala jsem, jestli nějaká značka prodává pudr obsahující arrowroot. Prodává. Za 65 dolarů. No, tak DIY pudr vyjde tak na dvacku, ani ne. 
   
    Kde koupit arrowroot? S tím jsem taky docela válčila. V českých končinách ho prodávají asi tři eshopy, najdete ho třeba tady. 75 korun je fér, ne? Než jsem ho ale stačila objednat, osud mi ho přistavil do cesty. (No fakt, tady nezbejvá než bejt fatalista. Jak jinak si vysvětlit, že jsem kuzu úplnou náhodou objevila v bio kvalitě ve zdravé výživě na hlavním nádraží přímo pod mými oblíbenými ovocnými šťávami? Já vám to říkala. Za 90 teda tuším byl.)

   
    Kauza kuzu vyřešena, jdeme na pudr:) Co budete potřebovat?
  • arrowroot prášek (haha, kdo by to byl řekl)
  • kakao (ne granko, prosimvás)
  • skořici
  • mandlový olej (popř. jojobový, hroznový, arganový, růžový) - např. zde
  • vitamin C  (není nutný) - např. zde
  • prázdný obal od pudru/kelímek
    Arrowroot nejdříve trochu potrapte v moždíři. Nebo ho jinak dostaňte do stavu perfektně jemného prášku. (Tímto žehnám dni, kdy taťka z neznámých důvodů přišel domů s krásným moždířem, který měl s pudrem, tuším, premiéru.)
   
    Now here comes the fun part. Do bílého prášku přidejte kakao a skořici podle toho, jakého tónu chcete docílit. Kakao jde více do studených tónů, skořice do teplých. Upřímně, pokud jste bledule a nelpíte na tónování, kuzu je dobrý sám o sobě, bílý povlak vám na tváři nevytvoří. Já mám nicméně nevysvětlitelnou averzi k bílým pudrům. Ale nelituju, přítel říká, že pěkně sladce voním. A to chceme!

   
     Pokud nejste jako já posedlé hydratací a stačí vám sypký pudr, na tři kapky lehkého, póry neucpávajícího oleje se můžete vykašlat. Nicméně já ho přidávám nadšeně a pro kompaktní pudr je nezbytností. (Dala bych ho i do sypkého, co vám budu povídat.) Pokud máte možnost, do směsi přidejte špetku vitaminu C. Tenhle vitamin má (mimo jiných super vlastností) srovnávat barevné nevyrovnanosti. Směs řádně promíchejte a přesypte přes jemné síto. (Já jsem sypala i před olejem, jak vidíte na fotce. Ale nutný to není.)
    
    Nakonec naládujte prášek do kelímku a máte hotovo. Pokud je ale vaším cílem kompaktní pudr, zůstaňte s námi! 
   
    To, jak vytvořit kompaktní pudr, byla největší challenge ze všech. Všechny návody, jak spravit tvářenku a podobně, kde jsem se chtěla inspirovat, obsahují alkohol, a to jsem v krásně přírodním pudru fakt nechtěla ani vidět. A osud zasáhl podruhé. Vesmír fakt chce, abychom se pudrovaly dobrejma věcma. Můj moždíř osvítilo, palička mi vypadla z ruky a slisovala pod sebou kus směsi. 
    
  
    Jak tedy udělat kompaktní pudr?
   
    Směs nasypte do nádobky po pudru. (Já se konečně zbavila nenáviděného NYC pudru a příliš tmavé, i když jinak docela sympatické Gabrielly). Lžičkou uhlaďte, přeložte přes pudr ubrousek. A mačkejte. Mačkejte, co to dá. Pudr se díky obsahu vlhkosti z oleje a díky své jemnosti sám dostane tam, kam ho potřebujete. Abyste mi věřili, vyfotila jsem ho hotový hlavou dolů. A to, že přežil cestu do Prahy v mém extradrncavém kufru bez úhony, stojí taky za zmínku.
   
    
  
    Jaký tedy pudr je?
   
    Voňavý. Krásně matující. Barevně přizpůsobivý. Nevysušující. Držící. Teď to zní, že se chvástám, ale fakt matuje líp, než všechny pudry, které jsem doteď zkoušela. Od rána do večera s klidem. I když je fakt, že já s leskem během dne moc nemám problém.

    EDIT: Takovéhle zmatnění můžete očekávat. Snad se z té fotky dá něco poznat, nějak jsem bojovala s foťákem. (Mimochodem, vím, že to BB je tmavý, používám ho jen v létě ve stavu nejvyššího opálení. Jsem si říkala, že aspoň líp uvidíte, kde co je.)
   



    
    Jednoduchý. Už se třesu, až si do něj přidám trochu lesklého stínu, já na ty dewy finishe jsem. A myslím, že brzy spatří i DIY tvářenka světlo světa.
    
    Skvělý. 100% přírodní. Bez alkoholu. Můj. A může být i váš - jak se vám DIY pozdává? Vyzkoušíte? Máte nějaký svůj návod na domácí přírodní pudr? Pokud jo, hoďte mi ho sem, inspirace není nikdy dost!

    Mějte se krásně,
    M.


P.S. Recepty si vytvářím sama, mnohdy mi to zabere určitou dobu a několik pokusů, než vyladím ten správný poměr surovin. Ráda je s vámi sdílím, avšak ocenila bych, kdyby se stejný či velice převelice podobný recept neobjevoval na cizích blozích bez udání zdroje. Děkuji za pochopení.

P.P.S. Množství jsem dávala těžce od ruky. Gratuluju si, že se mi podařilo zvolit množství kuzu vhodné akorát k naplnění těch dvou obalů od pudru. Ale fakt jakože akorát, ani moc, ani málo. Každopádně na jeden klasickej pudřík bych to tipovala na 2 lžíce kuzu. Nebo si vezměte na pomoc váhu. Většina pudrů bejvá osmigramová.

čtvrtek 21. listopadu 2013

DIY: Steamer & toner


    Nevím jak vy, ale já si strašně užívám dlouhé domácí procedury, ráda si dělám obličejovou masáž nebo masky, právě napařování pleti mám ale nejraději, považuji to za perfektní relax a vždycky se na to nedělní odpoledne, kdy se většinou k tomuto rituálu uchyluji, hrozně těším. Tohle DIY je tak jednoduchý, že by to zvládl i průměrně inteligentní jezevčík, a vsadím se, že minimálně polovinu potřebných věcí doma máte;)
    
    Na začátek - proč je vůbec napařování fajn? Asi to každému dojde, ale přeci jen. Napařování otevírá póry a efektivně je čistí. Když jsem kdysi hledala, jak lze přírodní cestou póry zmenšit(protože ne, netrápí mě natolik, abych vyplázla tisícovku za silikonový POREfessional), vyplivl mi Google právě steaming. Proč? Póry se uvolní, vyčistí se nečistoty v nich, tím pádem nemusí být po napařování tolik rozšířené. 
   
    Steaming můžete samozřejmě provést s čistou horkou vodou a následně nanést masku, která bude fungovat lépe než jindy. Já jsem si zvykla do vody přidávat směs, která se zaslouží o dezinfikaci pórů a zklidnění pokožky a po vychladnutí ji používám jako toner.

   
    Na toto extrémně jednoduché DIY budete potřebovat:
  • sypaný zelený čaj (obsahuje antioxidanty, zklidňuje pokožku)
  • sušenou levanduli (je vhodná pro citlivou pokožku, bojuje proti zanícení - a pěkně voní, samozřejmě:))
  • tea tree olej (desinfikuje pokožku a zabraňuje vzniku akné) - např. zde
  • grepový olej (podobná funkce jako tea tree olej, navíc má konzervační schopnosti; není vyloženě nutný) - např. zde
    Do pečlivě umytého hrnce (já ho ráda vyplachuji vodou s extraktem z grepového semínka pro perfektní čistotu bez chemie) dejte zhruba dvě lžičky sypaného zeleného čaje, lžičku sušené levandule, 3 kapky tea tree oleje (vážně stačí maličko, ať pleť zbytečně nepřesušujete)pár kapek grepového oleje. Připravte si ručník, směs zalijte horkou vodou, stačí po dně.


    Obličej (odlíčený, samozřejmě) dejte nad hrnec, přes hlavu a ramena položte ručník, ať vám pára neuniká. Napařování by nemělo trvat déle než 10 minut, jinak by mohla být pleť přesušená a reagovat přehnanou produkcí mazu, což by bylo jaksi kontraproduktivní. Ze stejného důvodu se nedoporučuje steaming provádět příliš často, pozor byste si měly dát také na vzdálenost obličeje od vody; ideálních je 20 - 30 cm.
   
    Následně můžete nanést masku, která, jak jsem psala výše, bude mít lepší účinky než jindy; já většinou jen opláchnu obličej studenou vodou, aby se póry opět uzavřely, a nanesu krém. Vždycky mě udiví, jak ho pleť po napařování rychle vsákneVýsledkem je do hloubky vyčištěná, prokrvená  a projasněná pleť.

    
      Po vychladnutí směsi můžete tekutinu přecedit do lahvičky a používat jako toner. Mně sedí na umývadle neustále, krásně voní, pokožku nedráždí, ráda s ní míchám směs masky v prášku. S trvanlivostí vám mohu říci pouze to, že týden vydrží toner v pořádku. Každý týden totiž proces opakuji a starý toner nahrazuji čerstvým. 
   
    Samozřejmě je tady široká škála možností, jaké přísady do steameru/toneru dát. Já tuhle kombinaci považuji za nejefektivnější a ještě jsem nepřišla na jinou, která by jí předčila, možný je ale všechno. Pokud vás něco napadá, sem s tím, nápadů není nikdy dost!
    
  
    Jak jste na tom vy, napařujete? Láká vás to? A co dlouhé domácí seberozmazlování, uděláte si na to čas?
   
    Mějte se krásně,
    M.



P.S. Recepty si vytvářím sama, mnohdy mi to zabere určitou dobu a několik pokusů, než vyladím ten správný poměr surovin. Ráda je s vámi sdílím, avšak ocenila bych, kdyby se stejný či velice převelice podobný recept neobjevoval na cizích blozích bez udání zdroje. Děkuji za pochopení.

středa 20. listopadu 2013

Lushmánie: Let The Good Times Roll


    Už dlouho se mi tu neobjevila žádná parádička z Lushe, i když jich doma mám na recenzování dost. A protože se blíží Vánoce (jo, odteď na tuhle skutečnost asi budu poukazovat v každém druhém článku, jak já tohle období roku miluju), nejvíce se nabízí čistítko Let The Good Times Roll z vánoční limitky.

    Na úvod musím říct, že čistící roládky od Lush zbožňuju. Angels on Bare Skin jsem svého času i ujídala, tak byla ta roládka dobrá. Co se týče vůně, vánoční čistítko strčí všechny do kapsy. Vůně je opravdu silná, velmi sladká, intenzivní, až by to někomu mohlo vadit. V ostatních aspektech bych roládku zařadila spíše na spodní příčky.


    Ve složení mě (kromě parfému, který Lush z mnou nepochopitelných důvodů přidává skoro do všech výrobků včetně těch pečujících) zaujala kukuřičná mouka, která má sloužit jako jemný peeling. Pokud se zajímáte o přírodní ingredience, pravděpodobně vám neuniklo, že kukuřičná mouka je docela diskutovaná ingredience, která má údajně přiživovat bakterie na obličeji. Já vím, jedná se o produkt, který hned opláchnete, stejně k ní mám ale předsudky, stejně jako k relativně komedogennímu kukuřičnému oleji. Z ostatních surovin má zastoupení skořice, polenta, glycerin, milý detail je popcorn.

    Já mám s tímhle čistítkem takový menší problém. Použití, na které občas čtu stížnosti v recenzích (nutnost smíchat kousek čistítka v dlani s vodou), se mi naopak líbí, mám ráda delší kosmetické rituály, užívám si to. Jenže… Když si dělám peeling, volím něco hrubšího. Když chci odstranit makeup nebo pleť prostě vyčistit, chci něco jemnějšího a v tomhle aspektu účinnějšího. Let The Good Timer Roll je někde mezi nimi a úplně pro něj nenajdu využití.
      
    Jako jo, jednou za týden, deset dní po něm sáhnu – protože ho mám doma, protože k němu mám vztah jako ke všemu z Lush a protože mi ho je líto, jak si tam tak sedí, nepoužívaný a přehlížený. A je tak nějak normální. Pleť je po něm hladká, není příliš vysušená, neplechu mi nedělá.

    Investice dvou set pětaosmdesáti korun českých ale hoden není, minimálně z mého úhlu pohledu. Pokud jste jó fajnšmekři (fajnšmekerkyně?), doma máte zásobu slušnějších čistítek a hledáte něco, s čím si sem tam obohatíte svou pečující rutinu, proč ne, on radost udělá. Ale Lush má čistítka lepší, Let The Good Times Roll není žádný must-have a znovu už ke mně nezavítá. Tou pozitivní stránkou je, že ho rozděluji do menších vzorečků, které cpu mamce a kamarádkám, které jsou rády, že mají něco navíc, a já jsem ráda, že jsou rády. Taková ta předvánoční radost.


    Máte s Let The Good Times Roll zkušenosti? Co vůbec vy a Lush vánoční limitka? Které čistítko máte nejraději vy? Našly byste pro LTGTR využití?

    Mějte se krásně,
    M.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...